Článek bývalého ředitele Vojenského archivu a musea RČS v Praze, pana Dr. Václava M. Škorpila, z roku 1928 o Krnkově rychlostřelce, jehož přepis mají zájemci k dispozici na jiném místě těchto stránek, obsahuje mimo jiné i originální texty z tehdejších sedmihradských periodik. Tím, že jsou původní, tak jsou psané německy, jak bylo tehdejší normou v Rakousko-uherské monarchii. Oba články jsou velmi zajímavé, přitom je každý jinak pojatý. V obou případech byli autoři unešeni novou technikou Sylvestra Krnky v oboru zbraní. V minulosti publikovaném článku jsme se také zabývali příjmovou situací Mistra. Níže se můžeme dočíst, že díky své úspěšné práci konstruktéra, a také řemeslníka, byl Sylvestr Krnka schopen svojí materiální pozici stále vylepšovat sázkami. Sázkami ve střelbě na cíl, potvrzujícími jeho výborný úspěch při vývoji rychlostřelky.
Aby snad dobrý pocit ze skvěle odvedené práce Sylvestra Krnku nepřivedl do trvale dobré nálady, tak na konci připojujeme dnes již úsměvný postoj Rakousko-uherské generality, kterým již podruhé odmítli Krnkovu zadovku do výzbroje armády. Pro naše současníky je to text humorný, pro Sylvestra Krnku a jeho vrstevníky tragický! Vzpomeňme například rok 1866 a pohromu pro naše předky ve válce s Pruskem díky zastaralé výzbroji.
První článek napsal profesor J. T. Schuster do časopisu ,,Siebenbürger Bote“, kde byl otištěn v čísle 95. ze dne 16. května 1856. Článek zní:
Mediasch (poznámka: druhé největší město v okrese Sibiu, dříve Hermannstadt, Sedmihradsko, dnešní Rumunsko), 13. května 1856.
Nejen reálné vědy, ale i dovednosti, především v oblasti technologie a mechaniky, zažívají neslýchaný, dosud nemyslitelný rozmach. Díky nim vznikají nejrůznější podivuhodné výtvory, které jsou zřizovány a uváděny do chodu pro blaho a prospěch lidstva. Takovéto vynálezy však nejsou ojedinělé ani místní, tzn., nejsou vázány na jedno místo. Téměř každý den se téměř každá menší či větší obec může pochlubit vynálezem, který je svého druhu jedinečný ať už z obecného, nebo i dílčího pohledu. A tak se sice malé, ale roztomilé městečko na levém břehu Velké Târnavy, ležící v malebném údolí obklopeném kopci s vinicemi, může pochlubit podivuhodným, mimořádným vynálezem evropského významu, který byl tento rok učiněn.
Tento vynález je naprosto specifický, dosud nikým netušený a nikdo v tomto ohledu dosud neučinil žádné přípravné práce; je svého druhu jedinečně krásný a nádherný svým provedením.
10.dne tohoto měsíce navštívil zasilatel těchto řádků v doprovodu východní část města za účelem procházky v přírodě. Hned za předměstím, kde je město ohraničeno lukami, dolehly k našim uším rychlé opakované výstřely, což v nás utvrdilo domněnku, že se jedná o zkušební střelby. Abychom mohli být při tom, obrátili jsme tedy své kroky tímto směrem a poté, co jsme obešli malou vyvýšeninu, jsme spatřili namísto několika osob pouze jediného muže, který si prohlíží, zkouší pušku a pálí rány tak rychle za sebou, že každou minutu padne bezprostředně po sobě 6 výstřelů a vždy trefí terč, aniž by pušku po jednotlivých výstřelech sklonil, jako je tomu u jiných zbraní, které bez této manipulace selhávají. Po 8 až 10 minutové střelbě, při které padlo cca 50 až 60 výstřelů, obklopil střelce prachový plyn. Ve vzdálenosti asi 10 kroků, protože jsme se neustále přibližovali, aniž bychom byli spatřeni, jsme žasnouce dále poznamenali, že puška se nabíjela, aniž se vzpříčila roznětka, a co navíc, nabíjení neprobíhalo, což bylo také nejpozoruhodnější, pomocí nabijáku, ale spíše zvláštní, velice jednoduchou a překvapivě rychlou manipulací, pouze jednoduchým vložením patrony, bez toho, že by se musel odebrat zbytek roznětky nebo zápalky, střílela velmi pravidelně bez zpětných rázů nebo jiné námahy nebo ostatních pohybů; a nakonec, neselhala ani po dlouhotrvající nepřetržité střelbě.
Tato zbraň zhotovená podle nového mechanismu, která se dosud nikde nevyskytla, tak jak jsme ji měli možnost ze vzdálenosti 3 kroků pozorovat, vykazovala zvláštní, skutečně pozoruhodnou konstrukci, kterou jsme nebyli schopni vzhledem k nedostatku znalostí blíže popsat.
Jedno je však jisté, že tato puška provrtala 5 poměrně silných za sebou postavených dřevěných terčů s roztečí ½ kroku, ze vzdálenosti mezi 50 až 60 kroků se cca 150 kroků za posledním terčem projektil ještě z velké části zavrtal do země. Z několika střel, které jsme posbírali, jsme mohli vidět jejich součásti, totiž železo s kulatou špičkou, které bylo ovinuto měkkým kovem.
Nehledě na tuto skutečnost, že jsme nebyli poučeni o vlastnostech nebo vnitřní konstrukci této zbraně a tudíž jsme si mohli udělat pouze povrchní úsudek, jsme přesto přesvědčeni, že tento druh zbraně, až vejde ve známost, bude mít v důsledku své zajímavé vnitřní konstrukce, obrovský dopad; jelikož zbraně opatřené tímto mechanismem dosahují trojnásobnou rychlost, a ohledně bezpečnosti pak čtyřnásobek.
Nakonec nám zbývá jen jediné přání: aby nám vážený pan vynálezce Silvester Krnka, puškař 10. hulánského pluku c. k. hraběte Clam-Gallase, kterému ostatně přejeme štěstí k tomuto nádhernému vynálezu a děkujeme, že nám na naši skromnou prosbu laskavě sdělil své celé jméno, alespoň zčásti zveřejnil, ne vlastní mechanismus, ale spíše přednosti a výhody tohoto druhu zbraní, aby se okolí mohlo přesvědčit, že jsme v tomto článku ještě zůstali hodně dlužni patřičnému ocenění tohoto vynálezu, který si právem zaslouží být zařazen vedle ostatních velkolepých vynálezů.
T. Senilster, profesor.
Druhá, novinářská zpráva, byla otištěná v „Kronstädter Zeitung“, v čísle 157, ze dne 4. října 1856:
ZÁVODY VE STŘELBĚ.
V Mediaschi se nedávno konaly závody ve střelbě rychlopalnou puškou zhotovenou panem Sylvestrem Krnkou, puškařem 10. hulánského pluku c. k. hraběte Clam-Gallase.
O Krnkově vynálezu byla vydána brožura, ve které se říká, že se panu Krnkovi po dlouhých letech usilovné námahy podařilo sestrojit rychlopalnou pušku v celé její nynější dokonalosti.
Velmi zkušený střelec z Mediasche přišel nedávno za panem Krnkou a viděl tam velké množství prostřílených kovových a dřevěných terčů a když mu bylo řečeno, že pocházejí z rychlopalné pušky zkonstruované Krnkou, tvrdil střelec, že je schopen se svou terčovou kulovnicí dosáhnout stejného výsledku, což Krnka odporoval. Po delší přátelské diskusi došlo k sázce, ke které byli přizváni první nejlepší svědci.
Na trojúhelník byl postaven železný terč o tloušťce železné desky č. 2, 25 palců dlouhý a stejně tak široký. Před tento železný terč byl na půl kroku před ním postaven ještě jeden dřevěný terč o tloušťce jednoho palce.
Střelec z Mediasche dostal právo se se svou kulovnicí přiblížit na libovolnou vzdálenost k terči a pokud bude chtít, může vystřelit jako první.
Kulovnice měla 30 palcovou drážkovanou hlaveň. Rychlopalná puška pana Krnky měla jen 14 palcovou drážkovanou hlaveň a musela podle sázky prostřelit ze vzdálenosti 50 kroků jedním výstřelem oba terče zároveň.
Střelec z Mediasche nechal střílet jako prvního pana Krnku, který svou puškou výstřel za výstřelem prostřílel oba terče a jeho užaslý protivník se nezmohl ani na výstřel, kterým by oplatil sázku.
Rychlopalná puška pana K r n k y se plně osvědčila, za což se svědci přítomní na závodech ve střelbách plně zaručují.
O rozhodnutí Vídně, odmítnout Krnkovu žádost o komisionální přezkoušení jeho rychlostřelky a nábojů do ní, zpravilo sedmihradské zemské velitelství desáté hulány přípisem, který příliš dobře ilustruje názor, který tehdy ve zbrojně technických otázkách vládl v nejvyšších kruzích rakouské armády vůči Krnkovým zadovkám. Jeho text zní:
Sekce I, č. 6584, oddělení 1. c. k. Zemské ústřední velitelství v Sedmihradsku regimentu hulánů hraběte Clam-Gallase č. 10.
Vrchní velitelství armády odpovědělo 25. minulého měsíce reskriptem č. 4325, na žádost podanou plukem zprávou z 2. srpna 1856 puškařem pluku Sylvestrem Krnkou, kterou žádá o přezkoušení své nově vynalezené rychlopalné pušky, odpovědělo, že sice neznevažuje píli, kterou vynálezce vynaložil, ani jeho šikovnost, ale že však, jak bylo dostatečně konstatováno, že každá palná zbraň, opatřená zařízením pro nabíjení zezadu se z několika velmi závažných důvodů pro využití v armádě nehodí, a proto puškařově žádosti o komisionální přezkoušení jeho nově zkonstruované zbraně nemůže být vyhověno.
Hermannstadt dne 8. října 18.30.
Jménem jeho Jasnosti velícího pana generála.
Jak je vidět, když dva dělají totéž, nemusí z toho být totéž, tedy stejný výsledek. Je vhodné na tomto místě připomenout, že takové odmítnutí potkalo Sylvestra Krnku již podruhé. Jeho prvotní konstrukci zadovky z roku 1849, která vznikla v české Volyni, také vojenská komise odmítla. Přesto se Sylvestr Krnka dokázal přenést přes odmítavá stanoviska a dál pracoval na zlepšení své konstrukce pro transformaci předovek na zadovky s jednotným kovovým nábojem se středovým zápalem. Zde je pro všechny následovníky Sylvestra Krnky právě ta inspirace, základ pro kladný vzor a pro důslednost, včetně zdravé sebedůvěry. To vše se Sylvestru Krnkovi vrátilo v až roce 1869 uzavřením kontraktu s Černou Horou a s carským Ruskem – viz další publikované články zde na webu.