V době 140. výročí městské hromadné dopravy v Praze si připomínáme milníky, kterými její vývoj až do dnešní doby prošel. Cesta nebyla vždy přímá, a jak už to tak v normálním životě chodí, objevily se i směry slepé. To však neznamená, že nebyly zajímavé jak svým technickým provedením, tak i v některých souvislostech. Do této kategorie určitě patří šlapací tramvaj puškaře Sylvestra Krnky. Je zajímavé, jak v roce 1895 byla českým duchem prolnuta každá novinka, nové řešení a nápad. Jak byli naši ne až tak dávní předci ochotni se fyzicky namáhat k dosažení pro nás takové prkotiny, jako ujet pár stanic tramvají. Ano, dnes je mnohé jinak! Díky spolupráci s Mgr. Pavlem Fojtíkem, vedoucím archivu pražského Dopravního podniku, si můžeme historii před 120 lety přiblížit.
Dne 23. září 1875 zahajuje pražská městská doprava koněspřežnou tramvají svůj vývoj a historii. V době 20. výročí tohoto počinu v roce 1895 se koná v Praze Národopisná výstava Českoslovanská na výstavišti v Královské oboře v Holešovicích. Puškař Sylvestr Krnka je renesančním vynálezcem, který se zajímá o spoustu technických řešení. Již dříve rozpracované návrhy na tak zvané šlapohyby byly sedmdesátiletým Sylvestrem Krnkou převedeny do konstrukce šlapací tramvaje. Uvědomujeme si, že v té době vývoj MHD v Praze procházel různými rozhodovacími procesy. Například se posuzovaly nevýhody koňmi tažených tramvají s tramvajemi elektrickými, které však měly vrchní elektrická vedení! Zkoušely se vozy poháněné plynem, párou nebo stlačeným vzduchem. V té době již s úspěchem jezdila podzemní dráha v Londýně! Šlapací tramvaj Sylvestra Krnky jednoduše vyřešila zdroj energie pro pohyb tramvaje po kolejích – konduktér, případně nějaký silný cestující, bude šlapat! A tato atrakce bude umístěna v holešovickém výstavním areálu na zkušební trati. Následně pak může býti využita v malých lokalitách jak příměstských, tak i uvnitř center. Takové byly pohledy osloveného publika na nový vynález, který ale do značné míry podporovali i tehdejší novináři svými, dá se říci, oslavnými články. Díky těmto publikovaným článkům v dobovém tisku máme jedinečnou možnost si představit Krnkovo řešení šlapací tramvaje a některé ohlasy.
Sylvestr Krnka svoji šlapací tramvaj vyvíjel ve svém sídle v Michli č. p. 57. Traduje se, že pro stavbu zkušební kolejové dráhy musel vykácet některé stromy na své zahradě. Nejen to, ale i náklady na vývoj a stavbu šlapací tramvaje byly částečně hrazeny z půjček od věřitelů, neboť jediný známý sponzorský dar všechny náklady nepokryl. Nyní trochu předběhneme děj a řekneme, že již dva roky po výstavě a představení šlapací tramvaje musela v roce 1897 manželka pana Sylvestra Krnky rodinné sídlo v Michli č. p. 57 prodat rodině svého syna Emanuela. Z výnosu prodeje pak byly dluhy váznoucí na usedlosti uhrazeny.
Dnes bychom řekli „public relations“, jak tenkrát, to přesně nevíme. Ale něco tam být muselo, protože již 18. ledna 1895 v Národní politice vychází, v předstihu Národopisné výstavy Českoslovanské, tento článek (pořízeno ze systému Kramerius Národní knihovny):
Národopisná výstava byla pojata velkoryse a tomu také odpovídala účast takového umělce, jakým byl Vojtěch Hynais s překrásným zvacím plakátem:
Jednalo se o exponát výstavy, který lze označit za přitažlivý, dynamický a navozující úvahy o jeho možném využití. Celkem 500 metrů dlouhá trať byla v permanenci od rána do večera. Každý to chtěl zkusit i jako určitý protipól k tramvaji koňce. Ty odchylky tam určitě byly, jako například čistá trať bez koňského trusu, menší hluk a možná o něco vyšší rychlost. Jízdné bylo podle inzerce uveřejněné v Národní politice ve dnech 27.7. a 1.9. 1895 ve výši 5 kr, zlevněné pro děti pak 3 kr.
Ukažme si na současné mapě Výstaviště položení tehdejší tratě pro Krnkovu šlapací tramvaj:
Krnkova šlapací tramvaj měla bezesporu u návštěvníků Národopisné výstavy úspěch. Již 2. srpna 1895 v Národních listech se dočítáme o mnohých i technických podrobnostech Krnkovy šlapací tramvaje. Všimněte si, prosím, formulace na konci článku! Zkrátka a dobře – kdo nejel Krnkovou tramvají, jako by na výstavě ani nebyl!
V konkurenčních novinách Národní politika dne 15.8.1895 vyšel článek potvrzující zahájení provozu Krnkovy tramvaje, a i uvádí jméno prvního cestujícího. Je to zároveň potěšující potvrzení Krnkova sociálního cítění, známé z mnohých jiných jeho aktivit, i jeho manželky. A ač sám v dluzích, předává dar historicky prvnímu cestujícímu (systém Kramerius NK):
Na základě dvou výše uvedených článků sice nejsme schopni určit přesné datum spuštění Krnkovy tramvaje do provozu, ale víme, že to bylo začátkem srpna 1895, že to bylo důstojné a že to bylo za ohromného zájmu publika.
Průvodce Národopisnou výstavou Českoslovanskou také přispěl svým článkem:
Otázka v názvu článku je, zda-li pan Sylvestr Krnka, pražský puškař, narozený v obci Velký Bor před 190 lety, nadaný a všestranný vynálezce, přispěl k rozvoji městské hromadné dopravy v Praze?
Domníváme se, že přispěl! Je nepopiratelné, že takovou atrakcí na výstavišti zaujal mnoho návštěvníků. Někteří z nich pak možná měli vliv na realizační procesy praktických tratí MHD v Praze a uplatnili zkušenosti z jízdy šlapací tramvají Sylvestra Krnky na výstavišti. Několik článků v tisku rovněž pozitivně přispělo k propagaci tramvajových tratí, v tom i té výstavní. Na druhou stranu je srozumitelné, že z mnoha důvodů se Krnkovo řešení nemohlo dostat do praktického života. Představte si, například, jak jet „šlapačkou“ ze Smíchova nahoru na Barrandov!
Je škoda, že se z doby Národopisné výstavy Českoslovanské z roku 1895 nedochovala Krnkova šlapací tramvaj, a ani k tomuto dopravnímu prostředku nejsou detailní technické zprávy či výkresová dokumentace. Po ukončení Národopisné výstavy dne 23. října 1895 nejsou o šlapací tramvaji vynálezce Sylvestra Krnky žádné zprávy! Zbývá jen litovat. Představte si, že by průvod k 140 výročí MHD byl doplněn právě Krnkovou tramvají. Bylo by to hezké. Nám však zbývá pouze vyslovit otázku, zda by někdo odhalil nebo znovu navrhl mechanismus, který byl Sylvestru Krnkovi důvěrně známý. Model tohoto zařízení, případně replika celé tramvaje by mohla být zajímavá!
