Vojenské rozkazy a oběžníky vydávalo GAU v Petrohradě (Glavnoe artilerijskoe upravlenie, neboli Hlavní dělostřelecká správa) s cílem sjednotit vojenskou praxi v různých částech jejích aktivit, které byly v kompetenci GAU. Vzhledem k rozsahu je jasné, že předkládaný příspěvek nemůže představit všechny takové dokumenty. Cílem je ale ukázat způsob, jakým carská armáda řešila významné, ale i bagatelní, zásahy do vojenského života armádních složek, které byly vyzbrojeny novými puškami s jednotným kovovým nábojem se středovým zápalem. Vybírali jsme rozkazy a oběžníky z období let 1870 až 1875, tedy z takového období, kdy lze očekávat upřesňování pokynů při užívání nových ručních zbraní.
Popisované dokumenty nejsou k dispozici ve veřejných zdrojích. Proto Spolek Sylvestr Krnka, z. s. využil svých dobrých kontaktů na Vojenské historické muzeum v Petrohradě (Vojensko-historické muzeum dělostřelectva, inženýrských vojsk a spojařských vojsk – to je plný název instituce) a obrátil se na kurátora sbírek zbraní 2. poloviny 19. století, pana Vladimíra Moroza. Dostali jsme téměř všechny dokumenty, o které jsme si napsali. Jejich výběr byl ovlivněn literaturou, zejména knihou Epichina z roku 1877. Často se stalo, že jsme požádali i o takové vojenské rozkazy a oběžníky, které s naší zájmovou tématikou prakticky vůbec nesouvisely. Těch, popravdě, byla většina.
Předkládaný výběr je proto, podle našeho přesvědčení, pohledem na problematiku, která zajímá okruh čtenářů zkoumajících život a dílo Sylvestra Krnky i v širších souvislostech. Pokud v badatelské činnosti narazíme na další zajímavé dokumenty z oblasti vojenských rozkazů a oběžníků, tak je opět zpřístupníme podobným způsobem. Pro větší autentičnost uvádíme i původní text v té podobě, ve které jsme ho získali, spolu s překladem do češtiny. Věříme, že se četbou jak pobavíte, tak i poučíte o 2. polovině 19. století v ruské carské armádě, a o její výstavbě ve vybraných technických a organizačních oblastech. Snažili jsme se zachovat atmosféru staroruštiny 19. století, ale jen do té míry, aby sdělení byla dnešním čtenářům srozumitelná.
Rozkaz z roku 1871, pořadové č. 193. Hlavní výbor pro organizaci a formování vojsk, který se zabýval otázkou, jaká opatření by měla být přijata s cílem omezit nadměrné používání slepých kovových nábojů u vojska, uznal za velmi užitečné, aby velitelé vojsk armádních okruhů byli na tuto skutečnost upozorněni. K tomu byla zavedena následující obecná pravidla: 1) Během střelby z rozevřené bojové linie – omezit počet výstřelů na dva pro každou střílející část; 2) Během střelby z rozptýlené bojové linie udržovat mírnou palbu pod dohledem a velením staršinů v oddílech a velitelů polních čet. Tyto úvahy Hlavního výboru pro organizaci a vytváření vojsk byly předloženy k nejvyšší úvaze Jeho Veličenstvu carovi, a 20. června / 2. července letošního roku získaly nejvyšší schválení.
Rozkaz z roku 1874, pořadové č. 206. Jeho Veličenstvo car nejvýše rozkázat ráčil: Důstojníkům nižších hodností dělostřeleckých a technických jednotek, vyzbrojených dragounskými puškami, nepoužívat pouzdro, ale nosit pušku na ramenním popruhu, stejného typu a kvality jako ty, které jsou definovány pro dragounské jednotky.
Oběžník z roku 1874, pořadové č. 114. Ze získaných informací vyplývá, že kovové nábojnice z vystřelených nábojů, určené k opětovnému přebíjení, zůstávají u některých vojenských jednotek delší dobu nevymyté, v důsledku čehož jsou nábojnice vystaveny ničivým účinkům zplodin ze střelného prachu. Vzhledem k tomu je nutné: nábojnice z vystřelených nábojů umývat, podle možnosti, ihned po střelbě (s vyjmutou zápalkou), a jenom v takovém stavu skladovat nábojnice do okamžiků jejich opětovného přebíjení.
Rozkaz z roku 1874, pořadové č. 114. Jeho Veličenstvo car, 23. tohoto března, nejvýše ráčil schválit přiložené sem změny §§ 57, 63, 64, 65, 66 a 234, a dodatky do organizačního řádu vojenské služby kavalerie.
Změny. § 57. Jak pěchota, tak i kavalerie, nosí pušku v pouzdře, i bez něj, za zády na levém rameni, hlavní nahoru. Bez pouzdra – na ramenním popruhu, přes povrch nárameníku s epoletou, v pouzdře – na popruhu pouzdra, protaženém pod levým nárameníkem s epoletou.
- K zavěšení pušky bez pouzdra na záda, jezdec pušku uchopí pravou rukou za krček pažby a přenese hlaveň přes hlavu tak, aby popruh dolehl přes levé rameno, a potom, rukou prostrčenou mezi puškou a popruhem, odstrčí pažbu trochu dozadu.
- Pro přípravu ke střelbě se puška sundá z levého ramene, a uchopí se. To se provádí následujícím způsobem: pažba se posune trochu dopředu, a jezdec uchopí pušku pravou rukou pod hledím, přitom položí ruku tak, aby malíček směroval k pažbě. Potom, společně s pohybem pušky směrem pažbou nahoru, přenese ramenní popruh přes hlavu, otočí pušku směrem pažbou dozadu, uchopí pravou rukou pažbu nad muniční taškou, a položí střední část předpažbí pušky do dlaně levé ruky. Levá ruka se trochu nadzvedne. Střelec uchopí palcem a ukazováčkem pravé ruky kohout zámku a natáhne ho dozadu do stavu plného natažení, potom přenese pravou ruku na krček pažby.
- K vrácení pušky za záda z nataženého stavu, jezdec přidrží palcem pravé ruky kohout zámku, ukazováčkem zmáčkne spoušť a spustí kohout pomalu dopředu, do zajištěného stavu. Potom pověsí pušku za záda podle pravidel uvedených v § 63.
- Příprava ke střelbě v pěším vojsku, když se puška nachází za zády, se provádí podle pravidel uvedených v § 64.
- Střelba z karabiny během jízdy na koni se provádí podle stejných pravidel, jako pro střelbu z dragounských pušek, přičemž příprava ke střelbě se provádí podle pravidel uvedených v § 64, sundávajíc pušku z levého ramene.
Rozkaz z roku 1875, pořadové č. 44. V důsledku nevhodnosti přebíjených nábojů k dlouhodobému skladovaní, je uznáno za nezbytné zakázat doplňování kompletů bojových nábojů pomocí přebíjených nábojů.
Rozkaz z roku 1875, pořadové č. 57. Jeho Veličenstvo car nejvýše rozkázat ráčil: k nošení pušky Krnka v dragounských jednotkách, a karabiny Berdana v lehké kavalerii, přijmout do výzbroje nově navržené popruhy, dle přiloženého popisu, přičemž popruhy starého vzoru, a to jak ty, co jsou momentálně u vojsk, tak i ty, které mohou být dodány vojsku z intendančních skladů ze zásob vyrobených dle starého vzoru, předělat dle nového vzoru silami vojsk, bez nákladů pro státní pokladnu. Dělostřelecké a technické jednotky, vyzbrojené dragounskými puškami, jsou povinny přijmout a splnit tento rozkaz a přiložený k němu popis ramenních popruhů, společně s dragounskými jednotkami, v souladu s rozkazem z roku 1874, pořadové č. 206.
Tolik tedy z nám dostupných materiálů. Také jsme se ale dočetli, že rozkazem z roku 1870, pořadové č. 177, Vojenská rada 27. května stanovila:
Nákup broků pro přípravné cvičení ve střelbě z rychlopalných pušek pomoci přístroje General-Majora Maslova, přenechat na péči samotných vojsk, a k tomu účelu jim vyplácet 20,- kopejek za každou nakoupenou libru broků.
Tak tedy puška Krnka 1869 asi dostávala pro potřeby výcviku speciální brokové střelivo hned zkraje své služby u vojska. Takové zvlášť připravené náboje pro výcvik nebyly dosud v literatuře ukázány, a ze sbírek je také neznáme. Po pěti letech služby pušky Krnka 1869 se dočítáme v Oběžníku z roku 1875, pořadové č. 149, že
Jeho Veličenstvo car 19. dubna nejvýše ráčil rozkazem řešit výcvik ve střelbě rychlopalnými puškami tak, že se u útvarů vyčlenily ty pušky, které byly již ve špatném stavu, ale bezpečné střelby schopné.
U takových pušek se pak podle oběžníku měly natřít pažby pušek pro výcvik načerno. Bylo by zajímavé vědět, zdali se mezi sběrateli taková puška vyskytuje. Pokud mají čtenáři o takové zvlášť upravené pušce informaci, anebo o brokovém výcvikovém náboji, tak je prosíme o poskytnutí co nejpřesnějších detailů. Mělo by se to týkat pušek Krnka 1869, Berdan I, Berdan II a poměrně vzácné pušky Baranov, případně i ruských jehlovek.
Jinak jste si jistě všimli, že plnit všechny povinnosti cara nebyl vůbec žádný med. I na těch několika dokumentech (i když pečlivě připravených armádním velením) je vidět jeho široký pracovní repertoár, a to nemluvíme o dalších rozkazech a oběžnících, které řeší až neuvěřitelné detaily bohatého armádního života. Ukázalo se, že i studijní materiál v podobě dobových rozkazů a dalších přípisů vnáší světlo do objasňování a pochopení významu pušky Krnka 1869 a dalších podobných zbraní 2. poloviny 19. století v carské armádě.