V lednu 1854 si podal žádost u vojenského inspektorátu ve Vídni o přidělení místa puškaře, přičemž, podle jeho životopisců „aby mu svěřen byl jeden pluk jízdy co puškaři“. [1] Nakolik si mohl mladý, nezaměstnaný puškař vybírat místo svého budoucího působení v armádě, je velmi diskutabilní. Předchozí odmítnutí zadovky z roku 1850 mu stěží mohlo zajistit jakoukoliv výhodnější pozici při žádosti o službu v armádě, ale na druhé straně puškařská profese představovala nepochybně žádanou devízu. Po složení potřebných zkoušek v březnu 1854 ve vídeňském Arzenále jej přidělili k 10. pluku hulánů hraběte Clam-Gallase (des Graf Clam-Gallas 10. Uhlanen-Regiment), jenž tehdy sídlil ve značně vzdálené zapadlé sedmihradské obci Bonczhida (Bonţida), ležící cca 160 km severně od tehdejšího Hermannstadtu (dnešní rumunské Sibiu). Období Krnkova života v armádě bývá spojováno především se zdokonalováním jeho zadovky a vývojem nábojů, což je důsledkem jinak poměrně citelného informačního vakua, přes něž se většina autorů přenesla logickým zaměřením pozornosti na Krnkovu práci na zbrojním poli.
Čtěte dále celý článek »