V článku na našem webu od pana Ing. Milana Tomáška jsme se dočetli, že pan Ing. Karel Krnka byl ve druhé polovině 19. století aktivní i jako sirkař. Bylo postupně doloženo, že se Ing. Karel Krnka v té době zabýval i mnohými dalšími aktivitami. Z nich asi tou nejznámější byl vývoj a konstrukce ručních palných zbraní. V tomto ohledu byl jediným potomkem pana Sylvestra Krnky, který nasměroval svoji životní pouť do šlépějí svého otce. Jenom připomeneme, že pan Sylvestr Krnka je autorem zdařilé transformace předovky typu M 1856, zavedené v carské ruské armádě, na zadovku. Podle této, carem Alexandrem II. Nikolajevičem, přijaté transformace bylo upraveno nebo nově vyrobeno přes 931.000 kusů pušek Krnka 1869!
Karel Krnka, 1887
Karel Krnka (celým jménem Karel Boromeus Sylvestr Krnka, narozen 6. dubna 1858, Nagyvárad, Uhry; manželka Cornelie Krnková, narozena 19. května 1857 v Segszárdu, Uhry, roz. Kastlová, dcera vrchního berního inspektora v Mělníku Josefa Kastla; sňatek 27. září 1887 v Michli v kostele p. Marie, přihlášena k pobytu v Praze 10. 12. 1888. Zemřel v Praze 25. února 1926 na plicní tuberkulózu a pohřben byl na hřbitově na Vinohradech). Neměl jednoduchou povahu a během svého života vygeneroval řadu kontroverzních situací.
Tak například, otec s rodinou se vrátil do Čech v roce 1871 po úspěšném působení v Petrohradě a Karel začal hned navštěvovat pražskou II. reálku. V roce 1875 přestoupil ve svých 17 letech na dvouletou První průmyslovou školu v Panské ulici. Přestože první ročník ukončil s výborným prospěchem, tak do druhého již nenastoupil. Později to vysvětlil velkým zájmem o zbrojní obor a touhou získat reálnou praxi. Příčinou mohla být i obtížná ekonomická situace v rodině. Pokračoval tedy samostudiem a důležitou praxi získal účastí na výrobě nábojů pro černohorskou armádu v rakouském Kaiser-Ebersdorfu. Do civilní školy se již nikdy nevrátil a potřebné vědomosti opět získával samostudiem. Přesto si od poloviny 90. let 19. století začal sám připisovat ke svému jménu titul inženýr!
Na Karlovo profesní působení ve zbrojním oboru měl podstatný vliv jeho otec Sylvestr, a také některé jeho vazby na patřičná místa. Nejenže měl Karel doma puškařské zázemí v podobě zbrojní manufaktury svého otce, ale také na přímluvy otce se dostal v roce 1877 do kadetní školy 36. pěšího pluku, kterou úspěšně v roce 1880 dokončil. Následně byl přidělen k 8. kompanii mateřského 36. pěšího pluku.
Jednou z prvních „samostatných“ aktivit Karla Krnky byla v roce 1883 úprava zrychliče střelby pro tehdy v armádě zavedenou zadovku Werndl. Původním vynálezcem možnosti zvýšit kadenci palby tím způsobem, že náboje pro jednorannou pušku budou umístěny šikovně na pušce poblíž ruky střílejícího, byl jeho otec Sylvestr. Karlův návrh na zavedení zrychliče se však neobešel bez vzorků, které nechal vyrobit svým otcem. Kromě vzorků od Karla Krnky komise zkoušela i provedení zrychličů od dalších autorů a nakonec nevybrala žádný s odůvodněním, že přínos pro rychlost střelby je zanedbatelný.
Závěsný zrychlič Karla Krnky pro pušku Werndl, 1885.
Karel Krnka dál bádal, jak zrychlit střelbu zadovek Werndl. Opět našel inspiraci v konstrukci ručního kulometu svého otce Sylvestra a aplikoval ji na Werndlův systém. Pokrokem bylo automatické vyhazování vystřelených nábojnic. Zdánlivě byl využíván tlak spalných plynů, a tak Karel se sám považoval za prvního na světě, kdo podobný princip použil. Skutečným průkopníkem byl však v roce 1878 s patentovou ochranou v Německu svobodný pán von Walterskirchen z Modernu v Uhrách. Složitý mechanismus tenkrát nedovolil přijetí a využití principu tlaku spalných plynů na nábojnici, princip však sám o sobě pevně zakotvil. Karlova úprava armádní pušky, byť na ní získal privilegium, se také neprosadila.
Puška Karla Krnky, model I.
Kromě konstrukčních návrhů a úprav zbraní se Karel zabýval i úpravami nábojů a jejich střel. Jednou z nich byla úprava střeliva pro pušku Werndl podélným naříznutím střely. Výsledkem byl velký rozptyl při střelbě, a navíc nepředvídatelný. Taková úprava nebyla přijata. Některé další Karlovy práce ve směru zmenšování průměru střel byly obecně přínosem.
Pozornost odborné veřejnosti si Karel získal svým spiskem o pušce budoucnosti. Otočný přímoběžný závěr pušky, zvýšená kadence palby, řádné odpružení zbraně, zásobování zbraně pomocí zásobníku na 8 ran – to byly hlavní devizy textu vydaného v roce 1884. Z tohoto období také pochází Karlova nespokojenost, neboť se mylně domníval, že Ferdinand Mannlicher využil ideu nabíjecího rámečku a neoprávněně tak získal na jeho úkor výhodu pro svoji opakovací pušku vzor 1886.
Puška Karla Krnky v ráži 7,5 mm pro zkoušky ve Švýcarsku, 1885.
Karel Krnka byl aktivní ve vývoji a konstrukci opakovacích pušek. Na výzvu švýcarské armády předložil pět vzorků svých opakovacích pušek, ale neuspěl. Vítězem se stal Mannlicher, Krnkovy zbraně nesplnily řádně zadané podmínky.
Spolupráce s Thomasem Sederlem přinesla další naději před rakouskou vojenskou správou. Přestože průběh střelecké zkoušky pušky neměl hladký průběh, komise umožnila dopracovat zbraň během následujících měsíců. Vznikl tak model Krnka-Sederl 1885, nebo také Krnka III. Na tyto práce navázaly modely Krnka IV a V. Byla jistá naděje, že rakouský erár nakonec přijme do výzbroje Karlovu konstrukci Krnka IV, ale po provedených zkouškách byla hodnocení komisí nelichotivá. Model Krnka V nebyl v potřebné době způsobilý ke zkouškám. Zdá se, že předpojetí na přijetí Mannlicherovy konstrukce do výzbroje bylo jakési politikum, které se ostatně díky publicitě v novinách skutečně dostalo až do nejvyšších politických pater. Rozhodnutí komisí to však nezvrátilo a v Karlovi zůstal pocit ukřivděnosti. A co také zůstalo, byly dluhy.
Puška Krnka-Sederl 1885 – Krnka model III.
Výroba vzorků zbraní něco stála, tak jako i cestování a účasti na zkouškách. Otec Sylvestr Krnka byl donátorem a podporoval vývoj opakovacích pušek. Jeho vlastní ekonomická situace mu to ale v zásadě neumožňovala, proto si postupně půjčoval peníze od několika různých subjektů. Na konci roku 1886 bylo celkové zadlužení téměř 18.000 zlatých a nezbylo, než prodat exkluzivní vilu na Vinohradech, kterou Sylvestr Krnka koupil z výnosu svých kontraktů na pušku 1869 a na zavedení výroby nábojů pro ni v Petrohradě. Z jistých příznaků lze soudit, že podstatná část dluhů byla spojena s aktivitami Karla Krnky, pocházejícími ještě z dob jeho působení u 36. pěšího pluku v Mladé Boleslavi a také ve Vídni.
Sylvestr Krnka se synem Karlem po celou dobu usilovali o spojení s takovými partnery, kteří by mohli pomoci jak s výrobou zbraní, nebo jejich prosazením v obchodě a především u armád v Evropě, anebo i s financováním vývoje. Našli různá spojení a bylo uzavřeno mnoho smluv. Smlouvy obsahovaly vzájemné závazky, Krnkové optimisticky odhadovali budoucí vývoj na trhu a mluvili o nadějné budoucnosti. Nakonec se ukázalo, že mnohé předpoklady nevyšly a také se stalo, že si někteří partneři svévolně přihlašovali k patentování řešení, jejichž autory byli Krnkové. Obchodní spojení se rozpadávala, ale hledala se nová…
Zajímavou příležitost k uplatnění svých konstrukcí zbraní spatřili Krnkové v Anglii. S pomocí patentového zástupce počátkem května 1887 odjíždí do Anglie Sylvestr se vzorky pušek. I Anglie byla v období přezbrojování ze zastaralých jednoranových zadovek na moderní opakovačky. Konkurence je však značná! Šlo o vynálezce a konstruktéry místní, americké i z celé Evropy. Díky kontaktům v obchodních a advokátních kruzích je dne 10. října 1888 založena akciová společnost The Krnka Repeating Rifle Company s akciovým kapitálem rozděleným do 2 000 akcií s nominální hodnotou 10 liber. Každému z Krnků náležela jedna zakladatelská akcie. A opět následovalo mnoho smluv se závazky převádět práva z nabytých patentů bez omezení teritorií, závazky dotáhnout vývoj a konstrukci zbraní, povinnosti společnosti zajistit prostředky a zahajovat výrobu podle nových patentů do tří měsíců pod hrozbou vrácení dispozičních práv vynálezcům a tak dále a tak podobně. Krnkové obdrželi od společnosti 12 000 zlatých, které však museli použít na úhradu svých dluhů.
Akciová společnost v Anglii představovala příležitost pro dodávky i do dalších zemí v Evropě. Zatímco by se opakovaná výroba organizovala v Birminghamu, tak vývojové vzorky pušek pro oficiální zkoušky se vyráběly v závodě Sylvestra Krnky v Michli. Tento závod ale neměl potřebné vybavení, a tak Karel v Anglii tyto vzorky upravoval tak, aby jak funkčně, tak i po stránce řemeslného zpracování snesly ta nepřísnější kritéria. Přitom docházelo k nejrůznějším nedorozuměním. Karel svého otce o prováděných úpravách
Titulní strana zakládací listiny společnosti The Krnka Repeating Rifle Company.
neinformoval, nebyla předávána zpět konstrukční dokumentace se změnami a ani se nepředávaly podklady pro provádění zkoušek u armádních zájemců. Navíc například o zkouškách pušek pro rumunskou armádu v Bukurešti Karel informoval takovým způsobem, že si všichni mysleli, že výhra v soutěži je jasná. Výhra nebyla, a ani se výtky komisí k předloženým zbraním nedostaly zpět do vývoje. Podobná situace nastala v Belgii a v ruském Petrohradě.
Míra Sylvestrovy trpělivosti přetekla! Dne 22. listopadu 1889 si Sylvestr Krnka zapsal do diáře: „Pokračování debaty s Karlem ohledně naší opakovačky. Objasnil jsem mu, že já se dále na opakovačce postavené na společném základě podílet nebudu. Vzhledem k jeho skutkům je pro mě nemožné společně pokračovat dál a nezbývá mi, než veškeré budoucí obchody včetně vynálezů úplně odvolat.“
To byla nepochybně pro sebestředného a ješitného Karla rána, kterou nečekal. Otec doposud stál při něm a bez jeho všestranné podpory, zejména finanční, by těžko leccos dokázal. Uražená hrdost a ješitnost však vykonaly své. Krátce po schůzce s otcem napsal Karel velmi hrubý dopis. Štědrý den roku 1889 byl na jedenáct let poslední, kdy se s rodinou v Michli sešli. Další eskalace konfliktu přinesla pro Karla úplný zákaz vstupu do Michle, který striktně platil pro celou rodinu. Podstata sváru ležela výhradně v osobní rovině, v níž sehrály hlavní roli Karlovy povahové rysy. K oteplení vztahů došlo až v roce 1900, kdy už Karel pracoval dva roky u vídeňské továrny G. Roth.
Puška Krnka-Sederl 1886 – Krnka model V.
Akciová společnost The Krnka Repeating Rifle Company se postupně dostala do ekonomických problémů, když připravovala vzorky zbraní do výběrových řízení, ale nikdy s nimi neuspěla. Karel obviňoval vedení společnosti, kladl mu za vinu neúspěchy při prosazování jeho zbraní do zahraničí, obviňoval je z finančních machinací. Domáhat se svých domnělých pohledávek u společnosti Karel chtěl soudní cestou. Vedení společnosti situaci vyřešilo tím, že Karel Krnka dostal výpověď k 1. prosinci 1891. On sám se nakonec rozhodl opustit Anglii již v polovině srpna 1891. Od roku 1890 se společnost dostala do likvidace a zanikla 11. března 1892.
Během likvidace společnosti se Karel díky své patologické domýšlivosti dostal do soudních sporů o původní řešení některých částí Mannlicherových pušek. Náklady soudních řízení si však Karel musel platit sám. Díky své domýšlivosti uváděl o sobě informace, které měly v posluchačích vzbudit respekt a úctu k jeho osobě. Mnohé z těchto jeho tvrzení bylo nedoložitelných. Například, že v anglické společnosti zastával dominantní postavení, nebo že byl vedoucím inženýrem a správním radou v Birminghamu.
Pikantně pak působí Karlův spor s ruským ministrem války generálem Pjotrem Semjonovičem Vannovským. Sylvestr Krnka zanechal v Rusku vynikající dojem svojí zadovkou Krnka 1869 a zavedením výroby jednotných kovových nábojů s centrální zápalkou. Ovšem syn Karel se vehementně, se značným časovým zpožděním, domáhal satisfakce za to, že prvky pušky Mosin 1891 mají původ v Karlových konstrukcích. Na odmítavou odpověď z Petrohradu napsal Karel memorandum o 144 stranách, celé v ruštině! Podle něj můžeme nabýt dojmu, že není autorem konstrukce Mosin, ale Karel Krnka. Tuto myšlenkovou konstrukci používal Karel i při svých přednáškách. Stalo se ale, že někteří novináři takové informace přijali jako hodnověrné a otiskli je. Další novináři pak pouze recyklovali původní nepřesné informace a tím vznikl určitý mýtus kolem postavy Karla Krnky.
Ostatně jak by ne – vždyť po návratu z Anglie se musel Karel hodně snažit o své uplatnění. Karla Krnky byly plné inzeráty a adresáře v Praze. Existenční pomoc od švagra ing. Emila Kastla, která zásadně pomohla Karlovi přežít terminální fázi jeho anglického pobytu, nemohla trvat nekonečně dlouho. Karel Krnka rozhodně nebyl líný muž, měl sebevědomí na rozdávání a talent vše vidět do budoucna v růžových barvách zalitých sluncem. A tak Karel založil patentovou kancelář, dokonce postupně na několika místech Prahy. Stal se prodejcem psacích strojů a získal patent na jejich vylepšování. Prodej podpořil sepsáním brožurky „Stroj psací – péro budoucnosti“ v roce 1893.
Víme, že se stal sirkařem s vlastní výrobou a prodejem. Byť se jedná o epizodní záležitost, tak s tím souvisel i kartonážní závod na Smíchově a obchod se sirkami významného výrobce Vojtěcha Scheinosta ze Sušice. A opět díky své invenci Karel získal patentovou ochranu pro spolehlivé zapálení sirky. Ale jak v knize osudu napsáno, tak po krátkém čase Karel i tuto aktivitu opouští.
Otevřel si obchod se špičkami na doutníky, leštidlem na boty a také s pečetním voskem. Tyto aktivity ale úspěšné také nebyly a neměly dlouhého trvání. Obchodní činnost šla 5. května 1896 na návrh pražského obchodního soudu do konkurzu. Pouze patentovou kancelář si Karel udržel až do svého odchodu do Vídně k firmě Georg Roth v březnu 1898.
Karel Krnka ve svých čtyřiceti letech odchází pracovat k zavedené společnosti, která pracuje v oboru zbraní a munice. Má za sebou mnoho aktivit a získal mnoho zkušeností. Mezi ně patří i vývoj opakovacích pistolí. I když ani tento směr nepřinesl Karlovi zásadní úspěch, tak přesto jeho konstrukční snahy nejde zcela pominout.
Opakovací pistole Krnka 1886 s otevřeným závěrem.
Nejstarší konstrukce opakovací pistole pochází z roku 1886, tedy z doby Karlovy služby u 36. pěšího pluku. Na nákladech vývoje se podílel i otec Sylvestr Krnka, který se však vlastního vývoje pistole neúčastnil. Opět se hledaly vazby na výrobce, prodejce a investory pro pokrytí uzavřeného kruhu investor-vývoj-výroba-spotřeba. Takového ekonomického modelu se týkaly další modely prototypů opakovacích pistolí. Zpočátku to byl otec Sylvestr Krnka s podporou financování, dále pak Karel postupně zkoušel vazby na pány Sederla, Passlera, Seidla, Riegera a Říhu. Vždy vznikly jakési naděje, vždy to skončilo neúspěchem v obchodě. Jediný model pistole, který se dočkal opakované výroby, vznikl ze spolupráce Karla Krnky u společnosti George Roth. Jedná se o poměrně známou samonabíjecí pistoli Roth-Krnka 1907.
Zajímavý úsek odborné činnosti Karla Krnky se odehrál od roku 1891 ve spolupráci se švýcarským balistikem profesorem Friedrichem Wilhelmem
Samonabíjecí pistole Roth – Krnka 1907 v ráži 8 mm Steyr.
Heblerem při vývoji náboje malé ráže. Jejím produktem byla experimentální dutá střela Krnka-Hebler. Odezvy na výsledky těchto prací jsme nalezli i v americkém tisku, včetně podrobných technických údajů. Pozornost si zaslouží i zkušební náboje v ráži 5 mm. I když se jim nepodařilo v té době získat kontrakt na dodávku zbraní této malé ráže, tak jako první v našem i širším prostředí ukázali směr do budoucna. Vždyť dnešní moderní vojenské zbraně mají ráži 5,45 x 39 (Rusko) nebo 5,56 x 45 (USA a NATO)!
Ve druhé polovině roku 1892 začal Karel Krnka podnikat kroky k vybudování továrny na zbraně v Mladé Boleslavi. Hlavním výrobním programem měly být tzv. miniaturní pušky na Heblerovy 5 mm náboje. Karel na žádost profesora Heblera takovou pušku navrhl. Na konci listopadu 1892 však sdělil, že celá záležitost vybudování zbrojovky se odkládá. Pravým důvodem bylo to, že se mu nepodařilo sehnat investora na projekt výroby a prodeje miniaturních pušek.
V roce 1898 se Karel Krnka nechává zaměstnat ve Vídni u firmy Georg Roth. V různých pozicích u společnosti zůstal až do roku 1922, kdy se vrací domů, do nové Republiky Československé. Po mnoha intervencích na různé strany začal Karel pracovat ve vršovické Zbrojovce Praga. Vydržel tam až do 1. dubna 1924. Následně pracoval v Československé státní zbrojovce v Brně a podílel se krátce na vývoji samonabíjecích a automatických pušek. Během poměrně krátké doby působení v Československu přihlásil Karel dalších pět vynálezů ze zbrojního oboru.
Originální rukopis Karla Krnky. Poznámky při vývoji opakovací pistole 1886.
Karel Krnka umírá ve svých 68 letech na plicní tuberkulózu 25. února 1926. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze, spolu s dalšími rodinnými příslušníky, do rodinné hrobky. Ta byla v roce 2003 odstraněna pro svůj zchátralý stav. Ostatky členů rodiny byly uloženy do společného neoznačeného hrobu.
Co říci závěrem? Určitě to, že Karel Krnka byl velmi pracovitý člověk. Byť samouk, dokázal se prosadit v několika oborech. Ani nedokážu spočítat všechny jeho vynálezy a patenty, kterými chránil své myšlenky. Jenom v oblasti zbrojařiny jich bylo na 250! Myšlenek a snů měl skutečně na rozdávání, ale z toho také asi pramenila jeho představa, že všechno kolem něj bylo vlastně jím přivedeno na svět. Jeho ego bylo hodně silné, byl domýšlivý a sebestředný. To se projevovalo například i tím, jak sděloval svému okolí, kdo se s ním schází a jaké pozice mu nabízejí. Ve Válečné škole, v parlamentu, ve významných továrnách zbrojní techniky, na akademických a vývojových pracovištích… K žádné z těchto „příležitostí“ se však nenašel odkaz nebo jiné informace, které by to potvrdily. Vždy se ale našla vyšší moc, která příležitost zhatila, jako například úmrtí vlivného přímluvce, výměna politika, stanovisko pochybných odborných komisí, světová válka, státní správa dbalá a poslušná příkazů mocných, jeho vlastní minulost, kdy pracoval jako konstruktér palných zbraní pro R-U monarchii a byl tím neslučitelný s tzv. státní spolehlivostí nové republiky a nakonec i Karlovy „principiální“ postoje.
Karlovy rozpory s otcem Sylvestrem Krnkou zase ukazují Karla jako nevděčníka za poskytovanou podporu a odborné zázemí. Ekonomické potíže rodiny Sylvestra Krnky hodně souvisely s mohutnou podporou syna Karla. Jako absurdní se jeví informace, že Karel ve svých 11 letech vylepšil pušku svého otce, díky čemuž byla otcova puška pod označením Krnka 1869 přijata do výzbroje ruské carské armády.
Karla Krnku charakterizuje i následující výtah z jednoho z jeho mnohých dopisů na Ministerstvo národní obrany z roku 1922:
„Vyvinul bych mé dosud zcela tajné myšlenky, kdyby nová Česká vláda přiměla Škodovu firmu v Plzni, aby se mnou uzavřela smlouvu. Přemrštěné nároky si nedělám, jen abych mohl být bez starostí živ, abych se pouze úplně mé úloze, ve dne v noci, ve prospěch vlasti věnovati mohl.
Vybudoval bych tam výtečnou, pro nejbližší budoucnost všem potřebám války odpovídající samočinnou zbraň. Dosavadní zavedené pušky jsou již nevyhovující a pro potřeby armády nedostatečně mobilní. Nehledě na drahou výrobu. I malá armáda by měla s mojí, zatím jen vysněnou zbraní, neodolatelnou sílu. Kdyby mě vláda k tomuto cíli určila…“
Takové a podobné dopisy posílal Karel Krnka na MNO v naději, že najde ve své vysněné republice uplatnění. Nikdo ho však již nepotřeboval. I z těch nejvyšších míst se dočkal jen velmi stručné odpovědi, a to vždy zamítavé, pokud nějakou odpověď kdy vůbec dostal.
Osobnost Karla Krnky nikdy, ani v moderní době, nebyla dokonale zpracována. Příčinou je nedostatečné množství podkladů, které by objektivizovaly jeho postoje a skutky. Mnohé informace tohoto článku vycházejí z výborné publikace Jana Skramoušského. Ten výtečným způsobem zpracoval pozůstalost jeho otce Sylvestra Krnky a pak získané informace dal do potřebných objektivních souvislostí.
Karel Krnka, 1896.
Tímto článkem chce spolek Sylvestr Krnka, z. s. připomenout výraznou osobnost Karla Krnky a jeho dílo, ale také pomíjivost jím dosažených výsledků. Na Karlově osudu vynálezce a konstruktéra se znovu potvrdilo, že pokud není k dispozici dostatečná koncentrace sil a prostředků, tak úspěšná díla nevznikají, nebo nevznikají lehce. Přesto chceme Karlovi Krnkovi vzdát hold jako technicky nadanému a pracovitému synovi českého národa, vynálezci a konstruktérovi, a připomenout veřejnosti 95. výročí jeho úmrtí v roce 2021.
Použitá literatura:
- Jan SKRAMOUŠSKÝ, Mýtus jménem Krnka, MO ČR – VHÚ Praha, 2016
- Miroslav SLANINA, Krnkové a vývoj palných zbraní 1848-1926, Agentura Pankrác, s. r. o., 2001