Sylvestr Krnka se vrací z Petrohradu a stěhuje se do Prahy. Děje se tak 18. října 1871. Tehdy již měl všechny závazky vůči carské armádě splněné. Vrací se s celou rodinou. Rodina v té době byla početná, měla celkem čtyři děti (synové Karel a Emanuel, dcery Eliška a Kateřina). Proto si obstarala poměrně velkou vilu na Královských Vinohradech čp. 252 s pozemky. Tu postupně zakoupili napolovic manželé Sylvestr a Alžběta Krnkovi a od konce roku 1871 ji zcela vlastnili. Příběh jejich sídla na Královských Vinohradech do značné míry charakterizuje i osud samotného vynálezce, konkrétní údaje pak doplňují informace ostatních autorů příspěvků o životě a díle Sylvestra Krnky.
V období let 1869 až 1871 byla příjmová situace Sylvestra Krnky charakterizovaná zejména jeho angažovaností při přezbrojování carské ruské armády transformací předovek M 1856 na zadovku model Krnka 1869 a historicky prvním zaváděním výroby jednotného kovového náboje s centrálním zápalem v Rusku právě pro tuto šestičárkovou pušku.
Ze dnes známých významných příjmů se jedná zejména o prémii za zavedení speciální dílny pro výrobu vinutých nábojnic OGK ve výši 2.000,- rublů v muničním závodě na Vasiljevském ostrově v Petrohradu, mzda ve výši 2.573,33 rublů za dohled a pomoc při zavádění výroby nábojů ve stejném muničním závodě v období od 7. 3. 1870 do 3. 4. 1871, dále pak odměna za konstrukci náboje Krnka 15,24 ve výši 4.500,- rublů, ale především odměna za pušku Krnka 1869 ve výši 25.000,- rublů ze dne 22. 4. 1869. Tedy celkem v průběhu přibližně dvou let před Krnkovým návratem do Čech 34.000,- rublů! Malé odbočení: odměna za pušku Krnka 1869 Sylvestru Krnkovi je stejně vysoká jako odměna Eduardovi de Stoeckelovi, vyslanci cara Alexandra II. Nikolajeviče, za zprostředkovaný prodej Aljašky Spojeným státům americkým v roce 1868 za 7.200.000,- USD. Smysl a dopad obou odměn si každý čtenář doplní sám.
Sylvestr Krnka a jeho rodina museli také z něčeho žít. Nyní není zcela přesně známo celkové složení jeho příjmů, přestože práce Jana Skramoušského „Ruský úspěch Silvestra Krnky (HaV 1/2012)“ ledacos naznačuje. Kromě výše uvedených dat se může jednat o příjmy v podobě plnění problematických smluv, uzavřených s pány jako byli Barth, Hohenbruck, Sederl nebo Menke. Nebo se může jednat o podporu v nejrůznějších podobách od barona Hahna. Rovněž můžeme spekulovat o příjmech Sylvestra Krnky v souvislosti s jím zabezpečovanými dodávkami celkem 26 kusů lisů pro výrobu nábojů v Petrohradě ve smluvní ceně 55,- rublů za kus.
Zjednodušme situaci a předpokládejme, že Sylvestr Krnka se vrací do Čech s celkem 34.000,- rublů v kapse. Internetové portály nám neudávají kurzovní lístky pro převod rubl/zlatý pro rok 1871. To však můžeme nahradit přepočtem stříbrného garantovaného ekvivalentu pro jednotlivé měny v daném čase. Pokud to tak uděláme, získáme převod v podobě:
1,- rubl = 0,8845 zlatý, nebo 1,- zlatý = 1,13 rublů.
Tedy pan Sylvestr Krnka přijíždí do Prahy s 34.000,- rublů a převádí je na celkem přibližně 30.000,- zlatých! To znamená, že pan Sylvestr Krnka je momentálně dobře situovaný člověk, ale není ani zdaleka dobře zajištěný člověk pro budoucnost! Jen pro zajímavost: uvedená peněžní hotovost pana Sylvestra Krnky představuje asi 110 let práce zámečníka v Petrohradské oblasti (288 pracovních dnů v roce, 12 pracovních hodin/den, sazba 104 kopějek za den; roční příjem asi 300,- rublů!).
Pan Sylvestr Krnka po návratu z Ruska zahajuje jednání o koupi domu na Královských Vinohradech čp. 252 a již 23. října 1871 podepsáním Smlouvy trhové získává polovinu vlastnických práv k tomuto objektu, což je zapsáno v pozemkové knize o dva dny později. Jednání pokračují a Smlouvou trhovou ze dne 27. prosince 1871 se stává majitelkou druhé poloviny vlastnických práv k domu manželka Sylvestra Krnky paní Alžběta Krnková. Do pozemkové knihy je skutečnost zanesena dne 30. prosince 1871 – viz přiložená kopie pozemkové knihy. Objekt čp. 252 na Královských Vinohradech (dnes součást Prahy, v oné době samostatné město) spolu s přilehlými pozemky představuje na tehdejší poměry významný majetek, který podle dobového tisku manželé Krnkovi koupili za 24.000,- zlatých! V dnešních cenách, přepočítáno podle ekvivalentu čistého stříbra, by kupní cena byla asi 2.920.000,- Kč. Můžeme konstatovat z dnešního pohledu, že Krnkovi dobře nakoupili!
Na jiném místě těchto webových stránek popisujeme zakoupení sídla s dílnou v tehdejší mimopražské obci Michli, čp. 57, v roce 1872 paní Alžbětou Krnkovou v úhrnné ceně 1.600,- zlatých. Je tedy zřetelné, že na nákup uvedených nemovitostí si Sylvestr Krnka bezpečně svojí tvořivou prací ve prospěch carského Ruska vydělal. Kromě uváděných příjmů byl pan Sylvestr Krnka poctěn i vyznamenáními udělenými carem Alexandrem II. Nikolajevičem. Jedná se o zlatou medaili cara Alexandra II. Nikolajeviče s nákrční stuhou řádu sv. Stanislava a dále rytířským řádem sv. Stanislava 3. stupně v srpnu 1871.
Manželé Krnkovi vilu na Královských Vinohradech čp. 252 užívali pro bydlení, ale také jako nájemní prostory. Rovněž, jak se později ukázalo, i jako zástavní majetek. Ve vile se rodičům Sylvestru a Alžbětě Krnkovým narodily další děti, dcera Marie dne 8. září 1872 a syn Vladimír dne 19. listopadu 1875.
V průběhu dalších let se pravděpodobně panu Sylvestru Krnkovi nepříliš dařilo. Při rozpracování některých svých návrhů potřeboval peníze, avšak jejich návratnost byla v nedohlednu. Byl nucen se starat o svou početnou rodinu a podporoval úsilí svého syna Karla v jeho konstruktérských začátcích. A tak se stalo, že vila na Královských Vinohradech posloužila i jako zástava pro peněžní půjčky.
Prvně začali věřitelé vážně naléhat v roce 1882. Proto se dne 28. listopadu toho roku sešli manželé Krnkovi u c. k. notáře Karla Czulika v jeho kanceláři na Královských Vinohradech čp. 580 a podepsali mezi sebou trhovou smlouvu. Jejím předmětem je prodej poloviny vily na Královských Vinohradech čp. 252, náležející paní Alžbětě Krnkové, jejímu manželovi panu Sylvestru Krnkovi. Dohodnutá cena byla 4.200,- zlatých. Zároveň pan Sylvestr Krnka bere na sebe povinnost uhradit zaknihované dluhy váznoucí na právě prodané polovině vily. Jedná se o následující věřitele:
– Česká spořitelna ve výši 3.500,- zlatých
– Hypoteční banka Království Českého ve výši 700,- zlatých.
Tedy celkem 4.200,- zlatých, čímž byla kupní cena zcela vykompenzována. Notářský zápis o této trhové smlouvě byl dne 2. prosince 1882 postoupen na Pozemkovou knihu, kde byla změna řádně vyznačena. Pan Sylvestr Krnka se stal jediným majitelem vily na Královských Vinohradech čp. 252!
Toho samého dne 28. listopadu 1882 u c. k. notáře Karla Czulika podepsala paní Alžběta Krnková kvitanci, potvrzující úplné vyrovnání ve výši 9.500,- zlatých s úroky ve výši 4 % se svým manželem panem Sylvestrem Krnkou. Ten jistil půjčenou částku zástavním právem na svoji polovinu vily na Královských Vinohradech čp. 252. Tímto aktem v tento den bylo zástavní právo vymazáno!
Majetková situace Sylvestra Krnky je z dostupných dokumentů poněkud nepřehledná. Kromě operací spojených s vilou na Královských Vinohradech čp. 252 je nutné si i představit operace obdobné, které jsme popsali v článku o Krnkově sídle v Michli.
Bez ohledu na výše uvedené je třeba zdůraznit, že pan Sylvestr Krnka byl uznalý ke svému pražskému a odbornému okolí. Když například navštívil závod na výrobu nábojnic pana Edv. Marianiho na Smíchově dne 14. listopadu 1871, tak dělnictvu závodu věnoval peněžitý dar. Tak to uvádí česko-moravský vojenský týdeník Vlasť, ale i další periodika té doby pana Sylvestra Krnku velebí. Byl pro ně ikonou pro úspěch, důslednost a pracovitost. Jistě tomu napomáhalo i vzrůstající národní uvědomění a myšlenky panslovanismu.
Ale co naplat! Zákony trhu, právo a nakonec snad i ta spravedlnost doženou každého z nás. Tak jako zřejmě i pana Sylvestra Krnku! Léta běží a blíží se rok 1887, tedy rok, kdy pan Sylvestr Krnka definitivně přijde o vilu na Královských Vinohradech čp. 252.
Dne 22. dubna 1887 se pan Sylvestr Krnka schází opět v kanceláři c. k. notáře Karla Czulika se zástupci správního výboru Záložny Vinohradské pány Vilémem Vlčkem a JUDr. Bedřichem Jahnem a společně uzavírají smlouvu směnnou. Na základě této smlouvy pan Sylvestr Krnka odevzdává Záložně Vinohradské svůj dům na Královských Vinohradech čp. 252 za cenu dohodnutou ve výši 23.000,- zlatých. Naproti tomu přejímá od Záložny Vinohradské dům čp. 63 v Pačejově v dohodnuté ceně 6.000,- zlatých. Dále se jednající dohodli, jak bude provedeno vzájemné vyrovnání. Na domě na Královských Vinohradech čp. 252 vázly dluhy podle následujícího seznamu:
– Česká spořitelna 4.777,- zlatých
– pan Adolf Král celkem 4.000,- zlatých
– paní Ernestina Poprová 3.000,- zlatých
– pan Julius Bergmann 6.000,- zlatých
Tedy celkem 17.777,- zlatých, které Záložna Vinohradská na sebe převzala. Takže z prodejní ceny domu čp. 252 na Královských Vinohradech panu Sylvestru Krnkovi zbylo 5.223,- zlatých. Na domě v Pačejově čp. 63 vázla pohledávka ve výši 100,- zlatých, kterou na sebe převzal pan Sylvestr Krnka. Cena domu v Pačejově byla tedy 5.900,- zlatých, z prodeje vily zbylo 5.223,- zlatých, a tak pan Sylvestr Krnka Záložně Vinohradské okamžitě doplatil 677,- zlatých a směna tím byla dokončena. Podle vzájemné dohody mohli noví majitelé objekty užívat od 1. května 1887.
Sylvestru Krnkovi však bylo líto ztráty tak nádherného objektu na Královských Vinohradech, a tak si ve smlouvě vyjednal předkupní právo pro případ, že by Záložna Vinohradská do jednoho roku od podpisu této smlouvy dům dále prodávala. V takovém případě by musel pan Sylvestr Krnka uhradit takovou cenu, kterou by případný zájemce Záložně Vinohradské nabízel a musel by tak učinit do tří dnů od výzvy ze strany Záložny Vinohradské.
Nevíme, zdali k nějakému takovému jednání došlo. Víme však z Pozemkové knihy, že Záložna Vinohradská dům čp. 252 na Královských Vinohradech skutečně prodala! Stalo se tak 16. července 1887, tedy necelé tři měsíce od převzetí domu od Sylvestra Krnky. Dům byl prodán a vlastnická práva napůl k němu získali manželé Rudolf a Marie Kretzschmarovi. Tím se dům čp. 252 na Královských Vinohradech natrvalo dostal mimo rodinu Sylvestra Krnky. Výše popsané změny v majitelích objektu jsou zaneseny do Pozemkové knihy.
Dům čp. 252 na Královských Vinohradech pak ještě mnohokrát změnil majitele. Dokonce prohlášením ze dne 3. listopadu 1937 bylo vloženo omezení pro vlastníka domu ve prospěch hlavního města Prahy. Národní správa byla na objekt uvalena 4. února 1946. Dům byl předmětem konfiskace a následným vlastníkem se stala Ústřední národní pojišťovna v Praze a národní správa byla vymazána výměrem ONV v Praze 12 z 27. prosince 1950. V dalších letech pak dům patřil Československému státu a uživateli postupně byl Ústřední národní výbor hlavního města Prahy, Dětská fakultní nemocnice a Obvodní podnik bytového hospodářství v Praze 2. Nyní objekt patří jedné obchodní firmě z Prahy a je v nádherném, udržovaném stavu.
Cílem článku bylo zpřístupnit některé detailní informace ze života úspěšného českého vynálezce Sylvestra Krnky a doplnit tak úsilí dalších autorů a badatelů z této oblasti. Soubor představených dat ukazuje na obtížné postavení Sylvestra Krnky v situaci, kdy výsledky jeho konstrukčních prací nenacházejí běžné uplatnění. Bez ohledu na jeho bezespornou popularitu v té době žil se svou rodinou jen na základě postupné konzumace dříve dosažených výsledků, zejména při přezbrojování carské ruské armády.
