Sylvestr Krnka se vrací z Petrohradu a stěhuje se do Prahy. Děje se tak 18. října 1871. V té chvíli již měl všechny závazky vůči carské armádě splněné. Vrací se s celou rodinou. Protože rodina měla té době celkem 4 děti (synové Karel a Emanuel, dcery Eliška a Kateřina) a bylo potřeba mít i zázemí pro vlastní živnost, byla zakoupena usedlost v Michli čp. 57. Vila na Vinohradech čp. 252, kterou v tom čase již s manželkou Alžbětou vlastnili od konce roku 1871, takové požadavky splňovat nemohla.
Usedlost v Michli č. 57 patřila od 15. listopadu 1864 Janu Kallivodovi, který ji získal na základě postupní smlouvy. K této usedlosti pak připojil i zahradu o výměře 78 arů dne 20. dubna 1869. Avšak již 19. července 1871 na základě podání exekučního navrhovatele pana Mojžíše Neustadtla, obchodníka z Vyšehradu čp. 23, dochází k exekuci celé usedlosti bez výše uvedené zahrady. Nabyvatelem se stal exekuční skupovatel pan Bohdan Schubert, zlatník z Vyšehradu čp. 57. Uvedená skutečnost asi právem ve většině čtenářů vyvolává určité napětí a zvýšenou pozornost. Uvidíme dále, že se k čp. 57 v Michli opravdu vztahují nepříjemné události. Ale postupně.
Potřeba zajistit pro rodinu zázemí vzrůstá na přelomu let 1871/1872, kdy paní Alžběta Krnková přichází do jiného stavu. Sylvestr Krnka zná ceny pozemků a nemovitostí v Praze, ostatně sám je s manželkou majitelem nemovitosti na Vinohradech. Poohlížejí se proto v blízkém okolí tehdejší Prahy. V sousední obci, v Michli, je jedna usedlost na prodej, čp. 57!
Paní Alžběta Krnková se schází u c. k. notáře pana Dr. Karla Komerse dne 19. dubna 1872 s panem Bohdanem Schubertem, exekučním skupovatelem, a s panem Mojžíšem Neustadtlem, exekučním navrhovatelem (exekventem), a společně sepisují Postupní smlouvu. Paní Alžběta Krnková se stává jedinou majitelkou usedlosti v Michli čp. 57! Tedy nikoliv Sylvestr Krnka, ani manželé Krnkovi, jak je v některých dokumentech o Krnkovi uváděno.
Paní Alžběta Krnková získává všechna práva k objektu v Michli čp. 57 tak, jak byla dříve uvedena pro předchozího majitele pana Jana Kallivodu. S tím souhlasí i exekvent Mojžíš Neustadtl, což ve smlouvě stvrzuje svým podpisem. Paní Alžběta Krnková v okamžiku podpisu Postupní smlouvy platí celkem 1.600,- zlatých. Z této sumy připadá částka 1.041,- zlatých na dražební cenu uhrazenou exekučním skupovatelem panem Bohdanem Schubertem, a částka 559,- zlatých pak náleží panu Bohdanovi Schubertovi. Tedy dnem 19. dubna 1872 přešla všechna práva, ale i povinnosti a nebezpečí na paní Alžbětu Krnkovou.
Předávací protokol byl sepsán s datem 27. srpen 1872. Spolu s Postupní smlouvou je zaslán na Pozemkové knihy. Zápis o vlastnictví pro paní Alžbětu Krnkovou je vložen až 3. července 1877!
Usedlost v Michli čp. 57 v sobě zahrnovala obytný objekt a dílnu, a také další hospodářské objekty. Právě v puškařské dílně svého otce se nejstarší syn Karel Krnka (1858 – 1926) začal věnovat puškařskému řemeslu a, jak se říká, „vstoupil do otcových šlépějí“. Sylvestr Krnka v roce 1872 představuje svůj „zrychlič střelby“. Spolu se synem Karlem vyvíjejí nové modely pušek opakovacích. Toto úsilí zejména z let 1885 až 1891 nepřináší žádné konkrétní úspěchy.
Sylvestr Krnka konstruuje různé mechanismy na lidský pohon, tak zvané „šlapohyby“. Snad nejznámějším a často zmiňovaným výsledkem v tomto směru je tramvaj. Ta byla jako atrakce provozována pouze krátce. Do vozu se vešlo 20 cestujících a dva z nich šlapáním a přenášením váhy svého těla uváděli tramvaj do pohybu. Rychlostí se šlapací tramvaj vyrovnala s koňkou a věřím, že na rovině nikdo nic nenamítal. Dráha, kde vůz jezdil, byla 500 m dlouhá, zřízená při Národopisné výstavě českoslovanské na pražském výstavišti od 15. 5. do 23. 5. roku 1895. Tramvaj se neujala a po výstavě někam mizí.
V usedlosti v Michli čp. 57 se manželům Sylvestru a Alžbětě Krnkovým narodily tři děti. A sice dcera Anna 17. 6. 1877, syn Silvestr Otokar 25. 10. 1879 a dcera Božena 16. 5. 1881. Celkem se Krnkovi starali o 9 dětí, 4 syny a 5 dcer. Syn Johann Nepomuk Tomáš Krnka (21. května 1868, Vídeň – 25. dubna 1870, Vídeň) zemřel na otok mozku ve 2 letech.
Poměrně rozsáhlá rodina potřebovala i příslušné zázemí domova. 28. října 1888 získává Alžběta Krnková certifikát od obecního úřadu v Michli na přístavbu obytné části (dnes bychom řekli kolaudační souhlas s užíváním stavby). Toto rozšíření je zapsáno 31. 10. 1888 do Pozemkové knihy.
Na vše, co výše uvádíme, je potřeba peněz. Nějaké peníze Sylvestr Krnka vydělal v carském Rusku. Avšak za ně pořídil vilu na Vinohradech čp. 252 a usedlost v Michli čp. 57. Prováděl vývojové práce, snažil se patentovat, vychovával 9 dětí. Podle mnohých příznaků Sylvestru Krnkovi hospodaření příliš dobře nevycházelo, a byl nucen si půjčovat od různých věřitelů.
Kromě toho postihlo rodinu Krnkovu na usedlosti Michle čp. 57 velké neštěstí. Dne 14. 7. 1886 jedenáctiletý syn Vladimír Krnka (1875 – 1914) nešťastnou náhodou zastřelil svoji sestru Boženu (1881 – 1886) ranou do hlavy z volně přístupného revolveru Sylvestra Krnky. O neštěstí psaly i tehdejší noviny (Národní listy, Národní politika, Pražský deník). V roce 1896 zemřela doma další dcera Krnkových, Anna Krnková, v pouhých devatenácti letech věku.
Peníze, které si Krnkovi zapůjčili od několika věřitelů, byly pravděpodobně kryty vlastní nemovitostí Alžběty Krnkové v Michli čp. 57. Můžeme se nyní pouze domnívat, že v jednu chvíli byl tlak od věřitelů tak silný, že nezbylo než hledat řešení! Také bylo možná řešení hledáno z přesvědčení Krnkových, že dluhy se mají platit. V této svízelné finanční situaci nebyli Krnkovi poprvé, již dříve na jejich ostatních nemovitostech vázly různé pohledávky.
Řešení, jak splatit své závazky, se našlo s pomocí syna Krnkových, Emanuela Krnky (1860 – 1917), učitele, později ředitele škol v Michli. Tomu, a jeho manželce Růženě Krnkové, totiž Kupní smlouvou ze dne 6. února 1897 Alžběta Krnková usedlost v Michli čp. 57 prodala! Kupní cena byla dohodnuta ve výši 9.500,- zlatých. Kupní smlouva je složitý dokument, který musí vyřešit i další otázky!
Jedná se o zaknihované dluhy, které budou uhrazeny formou srážky z tržní ceny prodeje domu v Michli čp. 57. Jmenovitě se jedná o srážky ve prospěch následujících věřitelů:
Záložna Vinohradská 3.000,- zlatých
Marie Wirganová 2.500,- zlatých
Rosalie Božková 1.000,- zlatých
Živnostenská banka pro Čechy a Moravu v Praze 1.500,- zlatých
a částka pro samu Alžbětu Krnkovou 1.500,- zlatých
Celkem 9.500,- zlatých.
V téže smlouvě, sepsané c. k. notářem Dr. Adolfem Zahradníkem, je zahrnut článek III., který uvádíme v doslovném znění:
„Paní Alžběta Krnková za souhlasu pánů manželů Emanuela a Růženy Krnkových si vyhražuje bez srážky z tržní ceny v domě čp. 57 v Michli v doživotní užívání přízemní byt /:v pravo z ulice první:/, sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a sklepu, pak z kůlny, jež zříditi se má za dílnu, pro sebe a pro svého manžela Sylvestra Krnku, tím způsobem, že užívání dílny přestane, jakmile pan Sylvestr Krnka zemře, kdežto užívání ostatních částí onoho bytu trvati bude tak dlouho, dokud oba neb jen jeden z jmenovaných manžele pánů Alžběty a Sylvestra Krnkových na živu bude.“
Článek III. je důležitý i z toho důvodu, že vlastně pouze zde je uvedeno jméno pana Sylvestra Krnky. V žádné jiné souvislosti s domem čp. 57 v Michli jeho jméno není nalezeno! Zároveň je zde důkaz používání dílny. Syn Karel od roku 1894 se zabýval vývojem samonabíjecích zbraní. Nelze vyloučit, že některé práce byly vykonány právě v této dílně, či že v této dílně mu otec Sylvestr Krnka s něčím nepomáhal.
Ani výše uvedené srážky z kupní ceny neřeší zcela dluhovou situaci Sylvestra a Alžběty Krnkových. Totiž v článku IV. smlouvy ze 6. 2. 1897 se jasně říká, že kupující nepřejímá žádných dluhů paní prodávající, a ta pod zárukou svého celého jmění, že ostatní dluhy na své útraty vymazati dá. Situace s dluhy je řešena i v následujícím článku V. smlouvy. V něm se totiž kupující Emanuel a Růžena Krnkovi zavazují rukou společnou a nerozdílnou, že dluhy, které simultánně váznou na domě čp. 57 v Michli, a na chalupě čp. 63 v Pačejově, během jednoho roku od dnešního dne, tedy od 6. 2. 1897, v simultánní hypotéce vymazati dají.
Tři dny po podpisu smlouvy je změna majitele zanesena do Pozemkové knihy ve prospěch Emanuela Krnky na polovinu a ve prospěch Růženy Krnkové také na polovinu. Avšak právo zástavní pro výminek paní Alžběty Krnkové podle článku III. tam vneseno nebylo.
Přijetí závazku na splacení simultánní hypotéky váznoucí dál na domě čp. 57 v Michli do jednoho roku manželi Emanuelem a Růženou Krnkovými bylo asi obtížně splnitelné. Byli v podstatě novomanželé, neboť se brali v Davli dne 17. 11. 1896. Syn Emanuel pracoval v té době jako učitel. Nakonec nezbylo pro splnění závazků, než opět přistoupit k prodeji domu čp. 57 v Michli. Stalo se tak 20. prosince 1897 v kanceláři c. k. notáře Karla Czulíka v Královských Vinohradech čp. 321.
Tentokrát prodává Trhovou smlouvou svoji ideální polovinu domu čp. 57 v Michli paní Růžena Krnková svému manželovi Emanuelu Krnkovi za cenu celkem 4.750,- zlatých, který musí zajistit i nadále výminek pro svoji matku, paní Alžbětu Krnkovou podle předešlé smlouvy.
Z tržní ceny jsou provedeny srážky ve prospěch úhrady dluhů váznoucích na domě čp. 57 v Michli, a to polovinou, neboť předmětem prodeje byla pouze jedna polovina domu. Jmenovitě se jedná o srážky ve prospěch následujících věřitelů:
Rosalie Božková, z pohledávky 1.000,- zlatých dostává 500,- zlatých
Záložna Vinohradská, z pohledávky 3.000,- zlatých dostává 1.500,- zlatých
Marie Wirganová, z pohledávky 2.500,- zlatých dostává 1.250,- zlatých
Růžena Plavcová, z pohledávky 1.100,- zlatých dostává 550,- zlatých
a částka pro pana Emanuela Krnku 950,- zlatých
Celkem 4.750,- zlatých.
Smlouva tedy nijak neřeší simultánní hypotéku na chalupě v Pačejově. Záznam do Pozemkové knihy byl proveden 26. ledna 1898 s tím, Emanuel Krnka je jediným majitelem objektu čp. 57 v Michli.
Ve věku 62 let 19. 1. 1902 umírá Alžběta Krnková na Vinohradech č.p. 79. Téměř o rok později 4. 1. 1903 umírá v domě čp. 57 v Michli i pan Sylvestr Krnka ve svých 78 letech.
Pan Emanuel Krnka umírá 11. listopadu 1917, a po vyřízení dědických náležitostí připadá dům čp. 57 v Michli jeho ženě, Růženě Krnkové. Tato skutečnost je vyznačena v Pozemkové knize dne 30. 11. 1918. Po dalších osmi letech je dům čp. 57 v Michli prodán mimo rodinu Krnků. Stalo se tak 14. září 1926, a dům byl prodán paní Boženě Kobíkové. Manžel paní Kobíkové Václav získává polovinu domu dne 23. prosince 1933. Ale hned 15. února 1934 je do Pozemkové knihy vnesena poznámka upozorňující na možnost vykoupení nebo vyvlastnění domu čp. 57 v Michli k účelům regulačním nebo jiným!
V průběhu Pražského povstání 8. 5. 1945 je pan Václav Kobík ve svých 63 letech zákeřně zastřelen u svého domu čp. 57 v Michli. Jeho podíl na domě je vložen v Pozemkové knize ve prospěch jeho ženy, vdovy Boženy Kobíkové dne 14. 4. 1948. V současné době je dům i s příslušnými pozemky majetkem jedné obchodní společnosti z Prahy.
Sice neznáme detailně celou historii usedlosti čp. 57 v Michli, nyní Baarova 57/7, Praha 4, ale i tak můžeme konstatovat, že se nejedná o místo, ze kterého vyvěrá pouze radost, úspěch a upokojení. Naopak. S místem je spojeno mnoho nepříjemných, osudových momentů. Objekt byl předmětem exekučních řízení, na objektu vázly mnohé závazky obtížně splatitelné, docházelo k tragédiím zastřelením rodinných příslušníků, místo bylo vybráno jako možné pro řešení staveb v obecném zájmu, byl tam v pražských revolučních dnech zastřelen spolumajitel objektu a nakonec v blízkosti objektu byla vybudována zásadní komunikace pražského dopravního systému, která místo negativně ovlivňuje.
Výše uvedené však nebylo cílem pátrání po datech kolem života a díla Sylvestra Krnky. Cílem bylo ukázat, za jakých okolností známý puškař, vynálezce a mezinárodně uznávaný partner pro výzbroje evropských armád druhé poloviny devatenáctého století žil a podnikal. Zdá se, že i na Sylvestra Krnku se vztahují některá zobecňující přísloví, jako třeba: „Není zlato všechno, co se třpytí“, „Všude chleba o dvou kůrkách“, „Doma nejhorším prorokem a učitelem“ a „Není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem“. V každém případě uvedené informace doplňují celkovou mozaiku o životě Sylvestra Krnky.
