Pan Sylvestr Krnka po návratu do Čech v roce 1871 vlastnil dvě sídla, a sice na Královských Vinohradech vilu čp. 252, a dále od roku 1872 i usedlost v Michli čp. 57, kde byla i dílna vhodná pro provozování puškařského řemesla. Ekonomicky se rodině Sylvestra Krnky moc dobře nevedlo. To se projevovalo mimo jiné i tím, že si půjčovala peníze, které byly jištěny jedním nebo druhým objektem. Rodina se dostala do situace, které se lidově říká „vytloukání klínu klínem“. Tento článek dává odpověď na otázku, jak dlouho může taková situace trvat.
Článek o Krnkově sídle v Michli ukazuje, že toto sídlo nebylo bezprostředně spojeno s letním sídlem Krnkovy rodiny v Pačejově čp. 63.
Jiná je však situace okolo vily čp. 252 na Královských Vinohradech. Ta sloužila nejen k bydlení a k pronájmům, ale také i jako zástavní majetek. V jednu chvíli byla vila čp. 252 tak zatížena pohledávkami věřitelů, že majitel vily, pan Sylvestr Krnka, byl nucen využít možnosti směny. Ta se uskutečnila 22. dubna 1887 a jejím předmětem byla vila čp. 252 na Královských Vinohradech předávaná panem Sylvestrem Krnkou Záložně Vinohradské, která zase naopak předávala panu Sylvestru Krnkovi dům čp. 63 s pozemky v obci Pačejov (v té době psáno Pačiv), nedaleko od jeho rodné obce Velký Bor! Sylvestr Krnka musel ještě doplatit 677,- zlatých, tak nepříznivě dopadlo jeho hospodaření s vilou čp. 252 na Královských Vinohradech! Skutečností tedy zůstává, že Sylvestr Krnka se stává majitelem domu čp. 63 v Pačejově asi 7,5 km od Velkého Boru na jízdním kole, nebo dnes 10 km autem. Asi se už nedovíme, jakou roli sehrála náhoda, která přivedla známého puškaře a populární autoritu té doby zpět do rodného kraje.
Všechno má však své příčiny. Tak například v Pačejově podle záznamu v Pozemkové knize podle soudního sdělení z 10. 11. 1879 a také podle sdělení okresního hejtmanství z 21. 10. 1879 byl vystavěn nový dům pod čp. 63 na parcele č. 1026. Tehdy měl být majitelem pozemků, a jak soudíme, tak i novostavby, pan Václav Pečula, a to podle vkladu kupní smlouvy ze dne 16. 2. 1877 do Pozemkové knihy. Je však pozoruhodná skutečnost, že stavebník si novostavbu neužíval. Podle listiny okresního soudu v Horažďovicích ze dne 4. května 1879 byla na uváděný majetek uvalena exekuce a exekučním vydražitelem se stala nám již známá Záložna Vinohradská a její vlastnické právo bylo vloženo do Pozemkové knihy. Exekuce tedy asi 5 měsíců před dokončením stavby! Možná, že Záložna Vinohradská měla vhodného nájemce, který stavbu dokončil a nakonec i vhodným způsobem užíval. Jinak je obtížné uvěřit, že by sama instituce, jako byla Záložna Vinohradská, něco přes stavební řemesla sama dělala. A také se nechce věřit tomu, že by dům ve svém vlastnictví nechala ležet ladem celkem 8 let! Před exekucí vázly na majetku pohledávky i z „obecní kasy panství Horažďovického“, také pohledávky peněžní za fyzickými osobami, a dokonce pohledávky v podobě krávy!
Ať již detaily v uplynulé historii byly tak či jinak seřazeny, máme pana Sylvestra Krnku na letním bytě v jeho rodném kraji od roku 1887. On sám je již ve zralém věku 62 let, nejstaršímu synovi Karlovi je 29 let, nejmladšímu dítěti, dceři Anně, je 10 let. Rodina užívala objekt v Pačejově k rekreačním účelům a nejsou známy jakékoliv obchodní či jiné ekonomické aktivity.
Dům čp. 63 s pozemky v Pačejově, okres Klatovy, měl v okamžiku směny za vilu na Královských Vinohradech čp. 252, tržní hodnotu 6.000,- zlatých. Tato prokazatelná hodnota pak následně byla využívána k zajištění půjček peněz, které rodina Sylvestra Krnky nutně potřebovala.
Prvním nalezeným záznamem je dlužní úpis ze dne 12. srpna 1892 ve prospěch Obchodní záložny v Praze ve výši 2.000,- zlatých se 6 % úrokem a 6 % úroku z prodlení. Ukáže se, že to byl dlužní úpis osudový! Dále byl dům čp. 63 v Pačejově zatěžován i pohledávkami primárně váznoucími na sídle manželů Krnkových v Michli čp. 57. Některé pohledávky byly v průběhu doby vyrovnány. Například, když syn Emanuel se svojí ženou Růženou koupili usedlost v Michli čp. 57, tak se zavázali, že do roka uhradí i pohledávky váznoucí na domě čp. 63 v Pačejově. To se sice stalo, ale v zásadě to nestačilo! Rodina Sylvestra Krnky totiž neměla stálý rozumný příjem a tak byla nucena žít z majetkové podstaty vytvořené Sylvestrem Krnkou na bázi úspěšných konstrukčních návrhů a vynálezů, zejména ve prospěch přezbrojování carské ruské armády.
Situace se závazky se nakonec musela řešit prodejem domu čp. 63 s pozemky v Pačejově. Smlouvu trhovou připravil advokát pan JUDr. Nessel z Prahy v březnu roku 1901. Jejím předmětem je prodej domu čp. 63 v Pačejově s příslušejícími pozemky a převzetí všech na nemovitosti váznoucích hypotekárních dluhů kupujícím.
Prodávajícím byl pan Sylvestr Krnka, kupujícími byli manželé František a Kateřina Speralovi z Dobřan. Tržní cena byla dohodnuta na 5.200,- korun. (měnová reforma z 2. srpna 1892 zavádí novou společnou měnu pro Rakousko-Uhersko, a sice korunu, která je v pevném poměru ke zlatému. 1,- K = 0,5 zlatého, opačně pak 1,- zlatý = 2,- K. Z toho také pochází v Čechách užívaný lidový výraz „pětka“ pro 10,- K!) Pohledávka váznoucí na objektu je:
– pro Obchodní záložnu v Praze ze dne 12. 8. 1892 ve výši 2.000,- zlatých
– pro Obchodní záložnu v Praze ze dne 12. 1. 1899 ve výši 600,- zlatých.
Celkem tedy 2.600,- zlatých, čili 5.200,- K! Tím byla celá tržní cena vyčerpána na úhradu pohledávek a pan Sylvestr Krnka z prodeje nedostává ani haléř! Tím také skončilo vlastnictví jakékoliv nemovitosti Sylvestrem anebo jeho manželkou Alžbětou Krnkovými! Smlouvu jako druhý podepsal Sylvestr Krnka 3. dubna 1901 v Praze, v Pozemkové knize je vyznačena od 6. 4. 1901.
