Žurnalistika, a také i odborné studie o životě a díle Sylvestra Krnky, sledují výhradně činy a osudy světoznámého českého puškaře. Jeho manželka Eliška Krnková jakoby ani nebyla, přestože věrně a oddaně stála po jeho boku celých 45 let! Byla cestující maminkou několika dětí, opatřovala pro rodinu nejen nemovitosti, ale i v potřebných chvílích s věřiteli sjednávala půjčky. Byla společensky aktivní a k podobným postojům vedla i své děti! Cílem tohoto příspěvku je alespoň trochu stav napravit a veřejnosti osobnost paní Krnkové trochu přiblížit. Z uvedeného dobového tisku je také lépe než z dnešního cítit úctu a důvěru novináře k aktivitě dobrovolníků v tehdejší spolkové organizaci Ústřední Matice školská. Jako muži jsme litující, že jsme zatím nenašli podobenku tak odolné a obětavé ženy.
Manželka slavného českého vynálezce a puškaře Sylvestra Krnky se narodila jako Elisabeth Mannová dne 13. ledna 1840 ve Vídni. Otec byl Josef Mann a matka Christina Mannová rozená Lingová (Linková). V době, kdy Krnka sloužil u Clam-Galassova pluku hulánů č. 10 ve Velkém Varadínu v Uhrách (dnešní Oradea na území Rumunska), seznámil se s tehdy sedmnáctiletou dívkou Elisabeth. Mladý pár měl církevní sňatek 30. června 1857.
Přesně devět měsíců po svatbě se novomanželům narodil syn Karel, který jako jediný pokračoval v otcově práci na zdokonalení tzv. pušek zadovek. Jeho vynálezem jsou opakovačky, kterým se říkalo „repetýrky“. Manželé Krnkovi pak pobývali v mnohých a různých koutech Evropy, podle toho, kde zrovna měl vynálezce výkon své vojenské služby a nebo později i zakázky. A tak mají jejich děti různá místa narození. Celkem přivedli na svět 10 dětí, z toho rovnoměrně 5 synů a 5 dcer. Jména dětí, jak přicházely postupně na svět, jsou: Karel (1858 v Nagyváradu v Uhrách, dnešní Oradea v Rumunsku), Emanuel (1860 v Sárospataku v Uhrách, dnešní severní Maďarsko), Johann (1868 ve Vídni), Elisabeth (1869 ve Vídni), Katharina (1871 v Petrohradu), Marie (1872 na Vinohradech), Vladimír (1875 na Vinohradech), Anna (1877 v Michli), Sylvestr (1879 v Michli) a Božena (1881 v Michli).
Po návratu z Ruska se Krnkovi usadili v Praze. Postupně vystřídali několik adres. Přes Vinohrady až po Michli, která tehdy ještě nebyla součástí Prahy. Paní Krnková v roce 1872 totiž koupila malou usedlost v tehdejší vesnici Michli. Tam měli manžel a syn Ing. Karel Krnka dílnu. Postupně sídlo zvelebovali, ale nakonec musela paní Krnková usedlost prodat svému synovi Emanuelovi, aby mohla zaplatit dluhy a odvrátit tak exekuci. O sídle v Michli č.p. 57 jsou podrobné informace i na jiných místech našeho webu.
Ačkoli správný překlad jména Elisabeth z němčiny do češtiny je Alžběta, používala paní Krnková jméno Eliška. Svědčí o tom i dobové zprávy. Paní Krnková spolu s manželem byli sociálně a národnostně zaměření a často poskytovali různé dary na charitativní účely. Paní Krnková např. byla předsedkyní pankráckého odboru Ústřední Matice školské, která pravidelně pořádala národní slavnosti. Jedna taková (v pořadí devátá) se konala 1. července 1894 v restauraci Na lišce na Pankráci. Dnes tento zájezdní hostinec, který na Pankráci stával od poloviny 18. století při cestě z Prahy do Benešova a dál do Tábora a Českých Budějovic, na konci 19. století pohltila stále se rozšiřující městská zástavba. Tehdy choť továrníka zbraní v Michli darovala na slavnost 5 zlatých, víno a pečivo. Samozřejmě, že s organizací a průběhem slavnosti matce pomáhaly i její dcery. Akce byla natolik významná, že o angažovanosti paní Elišky Krnkové informoval i dobový tisk, např. o akci byl informační sloupek dne 19. 6. 1894 v Národní politice:
Výsek z dobového tisku Národní politika ze dne 19. 6. 1894 (pořízeno ze systému Kramerius Národní knihovny)
A dále také v Národních listech dne 13.7.1894 v samostatném sloupku o téže akci a daru paní Elišky Krnkové napsali:
Výsek z dobového tisku Národní listy ze dne 13.7.1894 (pořízeno ze systému Kramerius Národní knihovny)
Na tomto místě připomínáme, že rodina Sylvestra Krnky v té době měla dluhy již nejméně ve výši 8.000,- zlatých váznoucí jen na jejich sídle v Michli č. p. 57! Vstřícnost i soucit s okolím provázel ale manžele Krnkovi prokazatelně od jejich návratu do Čech. Například Jan Kalivoda, původní majitel usedlosti v Michli č. p. 57. O usedlost přišel v exekuci a získala ji koupí paní Eliška Krnková, avšak pan Jan Kalivoda s manželkou tam mohli bydlet až do své smrti v roce 1880! Starali se i o sourozence ze strany pana Krnky. Po návštěvě závodu na výrobu patron pana Marianiho na Smíchově v Praze věnoval Sylvestr Krnka dělnictvu peněžitý dar, a jsou další a další příklady účastného chování manželů Sylvestra a Elišky Krnkových. Okolí jim však jejich důstojné chování nesplácelo vždy stejnou mincí.
Paní Krnková zemřela v nárožním bytovém domě č. p. 79 na Královských Vinohradech v 62 letech. Tehdy byl dům obklopen ulicemi Francouzská 2, a Palackého 32 (dnes nám. Míru 12). Původně třípatrový dům na atraktivním místě byl vyprojektován a stavební povolení bylo vydáno v roce 1888. Zajímavé je, že na plánu je podepsán stavebník a stavitel v jedné osobě Jan Troníček. Ten stavitel, který podle plánů architekta Antonína Turka postavil novorenesanční vinohradský Národní dům. Důvod pobytu paní Elišky Krnkové v tomto domě těsně před smrtí s určitostí neznáme. Snad pobývala v dočasném bydlišti svých dcer Kateřiny anebo Marie. Přesné datum skonu je 19. ledna 1902 a příčinou bylo vysílení po rakovině žaludku. Pohřbena byla 21. ledna téhož roku do rodinné hrobky na hřbitově na Vinohradech. Postupně tu spočinul i syn Karel v roce 1926, a dcera Kateřina v roce 1928. Hrobka se nacházela v oddělení G pod hrobovým číslem 34. V roce 2003 však byla tato hrobka zrušena a na jejím místě je dnes kolumbárium. Jméno paní Elišky Krnkové, roz. Mannové, dnes najdeme jen na stéle hrobky jejího manžela na tehdejším michelském hřbitově (dnešní adresa Na Zelené lišce v Krči). Její ostatky sem ale přeneseny pravděpodobně nebyly.
Hrob Sylvestra Krnky i s uvedením jména jeho manželky Elišky Krnkové na hřbitově Na Zelené lišce v Praze 4 (oddělení 6, hrob 77/78)