Silvestr Krnka se narodil 29. prosince 1825 ve Velkém Boru čp. 70 na horažďovickém panství v rodině místního domkáře Františka Šrámka, řečeného Krnka (31. 1. 1773 – 4. 3. 1841), jenž pocházel ze Šrámkova gruntu v čp. 12, kde hospodářství vedl jeho bratr Jan. Za den Silvestrova narození je všeobecně mylně uváděn 31. prosinec a nelze se tomu divit: stejné datum nese jeho náhrobek na pražském hřbitově Na Zelené lišce v Michli. Silvestra pokřtil 30. prosince velkoborský farář Emanuel Peyschl, což také vyvrací tvrzení o souvislosti mezi datem narození a křestním jménem.[1] To se často vyskytuje ve tvaru Sylvestr, avšak v opisu rodného listu je ve zde uváděné podobě. Důvodů k příklonu najdeme více: většina (nikoli všechny) Krnkou podepsaných dokumentů ho nese a v úmrtním oznámení je rovněž tak uveden. Nejednotnost ale vyvolává už sám fakt, že na náhrobku je křestní jméno v té rozšířenější podobě.
Většina Krnkových životopisců uvádí, že jeho otec byl kolář – dokonce i mistr kolář – a zahradník. Ve farní knize Velkého Boru (Gross Heid) je veden jako domkář (Häusler), ale o kolářské profesi v žádných jiných pramenech zmínky nenajdeme. Silvestrova matka Kateřina Šrámková (nar. 17. 4. 1782) byla dcerou Antonína Bártíka, chalupníka v Holkovicích čp. 30 a Kateřiny rozené Křížové. Příjmení Krnka, jak patrno, vzniklo lidovým podáním, i když původ přídomku je nejasný.[2] Rod Krnků tedy vlastně neexistoval a vznikl až s potomky Františka Šrámka. V rodině nebylo pravé příjmení žádným tajemstvím, alespoň v Silvestrově případě takový důkaz existuje. Fakticky ale první generaci rodu Krnků představovali až Silvestrovi potomci. Překvapivých skutečností, týkajících se rodového pozadí slavného puškaře a vynálezce, si přitom nikdo z jeho životopisců nepovšiml. Poměry, ve kterých se Silvestr narodil, byly zjevně chudé a zcela výmluvným dojmem působí fotografie jeho rodné chalupy, jež patřila ve Velkém Boru k posledním dochovaným stavením s doškovou střechou. Ke svému rodišti se v pozdějších letech nijak zvlášť nehlásil, byť právo domovské mu obec zřejmě na jeho vyžádání potvrzovala ještě na sklonku 80. let.[3]
Ve Velkém Boru také začal Silvestr chodit do obecné školy a školní docházku údajně ukončil v německé škole ve Vimperku. Dochovalo se ale pouze jeho vysvědčení z velkoborské školy datované 9. června 1840 o absolvování dvouleté docházky v roce 1838, takže vimperskou školu mohl navštěvovat jedině během let 1838−1840. V dostupné literatuře je uváděno, že František Šrámek-Krnka zemřel, když bylo Silvestrovi pouhých 13 let.[4] Dnes již víme, že otcova smrt následkem souchotin zastihla Silvestra více než 15letého. V té době již Silvestr ve Velkém Boru zřejmě nebyl. Poněkud rozporuplně se jeví skutečnost, že Kateřina Šrámková-Krnková převzala velkoborskou chalupu čp. 70 po smrti svého muže 19. září 1852.[5]
Vícečetné rodiny nebyly v dobách vysoké kojenecké a dětské mortality ničím neobvyklým a nepřekvapí proto, že Silvestr Krnka měl ještě deset starších sourozenců. Nejstarším z nich byl František (2. 5.1806 – 10. 10. 1882), jenž svůj profesní život zasvětil učitelskému povolání a plných 46 let učil na obecné škole v Onšovicích (okr. Prachatice) a poslední léta svého života strávil za bratrovy existenční podpory v Michli u Prahy. Méně informací máme dosud k ostatním sourozencům, bratrům Josefovi (nar. 19. 3. 1812), Vojtěchovi (nar. 15. 4. 1816), Václavovi, Štěpánovi (nar. 26. 12. 1823) a sestrám Kateřině (nar. 3. 3. 1807), Karolíně (nar. 17. 4. 1809, provdané Smilové), Ludmile (nar. 11. 9. 1810, provdané Štěrbové), Anně (nar. 11. 2. 1819) a Marii (nar. 17. 8. 1821, provdané Kolářové). Václav se narodil 25. září 1814, byl učitelem v jihočeském Račově a později žil v Písku. Zemřel 9. června 1896. O Karolíně víme pouze to, že zemřela 2. září 1892 v Písku. Poslední ze sester Marie se provdala za Josefa Koláře a hospodařila se svým mužem na čp. 70 ve Velkém Boru i po smrti své matky Kateřiny Šrámkové v roce 1854.[6] Rodina zde ale nezůstala natrvalo, protože syn Josefa Koláře po svém odjezdu za prací do Ameriky prodal prostřednictvím svého otce (jenž v roce 1892 s manželkou syna následoval) chalupu Matěji Járovi, řečenému Pašer, a podle něj se chalupě také říkalo U Pašerů nebo U Járů.[7] Rod Járů hospodařil ve Velkém Boru na gruntu s pozdějším číslem popisným 22 již v roce 1682. V celkových souvislostech už nikterak neudivuje, že o existenci Silvestrových sourozenců se žádný z jeho životopisců také nezmínil.
Značně nejasné se jeví Krnkovy osudy po ukončení škol v Čechách s jeho následným odchodem do Vídně. Nejčastěji přejímaná verze uvádí, že po otcově smrti se ve svých 13 letech odebral do Vídně do učení k puškařskému mistru Mathiasi Nowotnému (1805-1857), který jej nejprve vydržoval po dvě léta v piaristické škole a poté se u něj vyučil puškařskému řemeslu.[8] Mezi zcela smyšlená tvrzení lze zařadit informace o tom, že mladý Silvestr vedl po vyučení dlouhých osm let Nowotného firmu a bezdětný Mathias Nowotný mu ji chtěl přenechat, jelikož si mladého a šikovného puškaře velmi oblíbil.[9] Nezpochybnitelná je pouze skutečnost, že puškařskému řemeslu se u Nowotného Krnka učil do 17. ledna roku 1844, kdy složil zkoušku před cechovní komisí, výuční list obdržel o čtyři roky později, 21. října 1848, a krátce poté z Vídně odešel. Ať již byly vztahy mladého učně k mistrovi Nowotnému jakékoliv, uvedená fakta nedávají mnoho prostoru k dalším spekulacím, nehledě na skutečnost, že Nowotný si za svého nástupce zvolil manžela své sestry Johanna Springera, který vedl švagrův závod od roku 1852, což také odpovídalo přirozenému upřednostnění příbuzenských svazků při řešení majetkových záležitostí.
Z Vídně do Volyně
Krnkův návrat do Čech rovněž není zcela zbaven otazníků. Vídeň údajně opustil na žádost matky a bratrů a zamířil do jihočeské Volyně, kde získal měšťanství dekretem městské rady z 30. listopadu 1848, tedy krátce po svém přistěhování.[10] Proč si vybral právě Volyň, lze jen spekulovat, avšak blíže pravdy bude zřejmě verze, že jej sem přivedlo pozvání volyňských občanů. Silvestrova matka se sice po smrti svého muže z Velkého Boru odstěhovala, avšak jistě ne do Volyně, neboť v tamní matrice zemřelých není uvedena. Jisté však je, že Silvestr ve Volyni získal místo městského puškaře a začal s výrobou pušek pro měšťanské národní gardy, jež v Čechách vznikaly od března 1848. Volyňská národní garda zjevně nepatřila mezi nejagilnější, o čemž svědčí vzpomínka na rok 1848 v městské kronice: ,,Po prohlášení konstituce ještě v měsíci březnu toho roku 1848 byly po veškerých rakouských městech ano i v mnohých vesnicích národní gardy zařízeny, a proto i ve Volyni. Po sestavení a zapsání gardistů přikročilo se hned k volbě důstojníků, a to zavdalo příčinu k rozdvojení gardy a spolu měšťanstva vůbec, neboť jeden ctižádostivý nebyl za důstojníka volen, hněval se proto a haněl jednotlivé členy gardy, a neupokojil se dříve, až se mu stalo po vůli, totiž garda se rozštípila na 2 kumpanie, pak volili pro druhou kumpanii také důstojníky. Ačkoli nyní žádaného cíle došel, přeci ještě tím nepokoj způsobil, neboť žehravost přešla nyní na celou gardu. Jedna kumpanie hněvala se na druhou a dělali si protivné věci navzdor a anděl pokoje a svornosti se od nich vzdálil. Po krátké exercírce následovala hnedle u každého velká žížeň, hospody byly plny, při tom vád a hněvu dosti. Ženy na tento nový pořádek podivně hleděly, děsily se a hubovaly, poněvadž práce zůstávala státi. Tím zošklivěla se každému pokoje milovnému garda, a za krátký čas nechtěl se žádný gardista nikam dostavěti.”[11]
Jak patrno, výzbrojní požadavky volyňské národní gardy zjevně nemohly v dlouhodobé perspektivě představovat pro vyučeného mladého puškaře zajištění existence. Posoudit začátek jeho kariéry ve Volyni nemůžeme, avšak víme, že dekret k provozování puškařské živnosti mu volyňská městská rada vystavila až 29. listopadu 1849, což bylo v době, kdy se některé národní gardy již odzbrojovaly a rozpouštěly, i když definitivně je rozpustil až císařský patent z 22. srpna 1851. Lze se rovněž setkat s nepodloženou interpretací, že volyňské měšťanství získal Krnka na základě úspěšného vedení své puškařské živnosti.[12]
[1] Pazdera, David: Vynálezce ručních palných zbraní a nábojů Sylvestr Krnka. Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, 37, 2000, č. 2, s. 141.
[2] V matričních knihách fary ve Velkém Boru, uložených v SOA Plzeň, je příjmení Krnka u Silvestrových sourozenců dopsáno k příjmení Šrámek, v některých případech později. U zápisu narození Františka Šrámka (M-Velký Bor 3/8) není příjmení Krnka uvedeno.
[3] List domovský vystavený obecním úřadem ve Velkém Boru 7. června 1887, VHÚ, fond XIII, Pozůstalost Silvestra Krnky. Ačkoliv datum Krnkova narození 31. prosince nebývá zpochybňováno, v uvedeném dokumentu je uveden 29. prosinec 1825. Stejný údaj nese opis rodného listu vystavený farním úřadem ve Velkém Boru v září 1943 poskytnutý Vladimírem Dolínkem. V matrice narozených fary ve Velkém Boru je uvedeno stejné datum.
[4] Škorpil, M. Václav: Zadovka Sylvestra Krnky z roku 1849/50 in: Zprávy Vojenského archivu a musea RČS, 1927, sv. I, s. 85.
[5] Údaje k čp. 70 z kroniky ve Velkém Boru poskytli autorovi pánové ing. Václav Šmrha, kronikář obce a starosta Václav Zábranský, za což jim patří poděkování.
[7] Tamtéž. Krnka se tedy nenarodil v domě U Pašerů, jak se někteří publicisté domnívali. S Járovými se Šrámkova rodina přirozeně znala, neboť Kateřina Járová byla Silvestrovou porodní bábou.
[9] Tamtéž. Tvrzení Valečky použil rovněž Václav M. Škorpil ve své studii Zadovka Sylvestra Krnky z roku 1849/50 uveřejněné ve Zprávách Vojenského archivu a musea RČS, ročník 1927, s. 85.
[10] Tamtéž. Informace o tom, že by Silvestrova matka Kateřina Krnková opustila Velký Bor a přestěhovala se do Volyně, nebyly nalezeny. Lze to považovat za méně pravděpodobné.