Sylvestr Krnka se narodil 29. prosince 1825 v domku svých rodičů ve Velkém Boru. V rámci připomínání veřejnosti právě uplynulého 190. výročí narození jsme pátrali a připravili detailní informace o tomto naprosto rozhodném bodu života věhlasného českého puškaře a vynálezce. Cílem bylo prohloubit dosud velmi strohou informaci o rodném domku, která se opírá o jednu, stále dokola prezentovanou fotografii, a téměř bez jakýchkoliv souvislostí. Přitom zajímavých souvislostí s domkem v obci Velký Bor a jeho obyvateli je ještě víc, než může tento jeden článek přinést.
Mnoho zajímavostí bylo získáno z archivních dokumentů a s respektem děkujeme za pomoc s jejich opatřením a i s následným „přepisem“ do dnes srozumitelného jazyka, paní Mgr. Haně Vanišové, Státní oblastní archiv v Plzni, pracoviště Klášter u Nepomuka.
Obec Velký Bor se rozkládá v krásném prostředí Prácheňského kraje, s Velkoborským potokem a stejnojmenným rybníkem a s kostelem Sv. Jana Křtitele, jejíž starobylost dokládá skutečnost, že její existence je připomínána již od roku 1283.
Otec Sylvestra Krnky, pan František Šrámek (též Franz Schramek, ale i jiné tvary a podoby jména lze dohledat v archivech; v pozůstalostním spise však vidíme i jméno František Krnka!), se narodil 31. ledna 1773 v rodině Františka a Rosiny (Růženy) Krnkových, na šrámkovském gruntu, v čísle popisném 12 v obci Velký Bor, jako deváté z jejich celkem 11 dětí. V jeho dospělosti v mnohočlenné rodině již nebylo místo pro další rodinu, tak si František, vyučený kolářskému řemeslu, musel pořídit vlastní bydlení. František Šrámek se chová prozíravě a již v roce 1804 kupuje od Jakuba Krnky pole V Hajštích za strouhou (dobové označení). Následně v květnu roku 1805 kupuje od Františka Stejskala i parcelu pro stavbu vlastní chalupy. Tedy ještě před svatbou s Catharinou (Kateřinou) Bártíkovou, která se uskutečnila 19. listopadu 1805 ve Velkém Boru.
V pozůstalostním spise nacházíme list s vysokou badatelskou hodnotou, kterým je kupní smlouva na pozemek pro stavbu domku:
„Dne a roku níže položeného, stala se dobrovolná trhová smlouva mezi Francem Stejskalem sedlákem z Velkýho Boru jakožto prodávajícím strany jedné; též mezi Francem Šrámkem kolářem z Velkýho Boru kupujícím strany druhé nasledující; hned nadjmenovaný Franz Stejskal prodal jest od gruntu Stejskalovskýho v[e] Velkým Boru, na věčné vždy trvající časy, kus svýho vlastního pole jmenovaný za humny /N. T. 365 neb pod hradem/, 24 sáhů dýlky, od Polenovo chalupy při příkopu, a 12 sáhů šířky do pole vynašejíce kvadrato. 288 čtverečních sáhů, Francy Šrámkovi na vystavění chalupy za 100 zlatých – pravím za jedno sto zlatých ; a to bezevší činže a bezevšeho jak císařského, tak vrchnosten[ského] platu, na budoucí vždy trvající časy osvobození; kterýžto kupující 50 zlatých hned, pak 50 zlatých při sv. Janu Křtiteli běžícího tohoto 1805 roku, prodávajícímu u složit se zavázal. K podstatě toho, obě strany smlouvající tuto vlastnoručně sou se podepsaly a svědky na svědectví k podpisu jsou dožádaly. […]
Stalo se [ve] Velkým Boru dne 20. Maje 1805“
Pokud budeme předpokládat český sáh o velikosti 1 sáh = 1,7928 m, tak koupená parcela měla rozměr 43 m x 21,5 m = 925 m². Pokud by platil sáh vídeňský o velikosti 1 sáh (vídeňský) = 1,8964838 m, tak by parcela měla něco přes 1.000 m².
Otec Sylvestra Krnky tedy získal pozemek pro stavbu chalupy dne 20. května 1805. Pokud uvážíme, že jeho syn František Krnka (již nejméně třetí v pořadí rodu a nejstarší bratr Sylvestra Krnky) se narodil v č. p. 70 dne 2. května 1806 ve Velkém Boru, tak rodiče museli postavit domek za jeden rok! Vykřičník na konci předchozí věty čtenář snadno akceptuje při prohlídce následujících výkresů objektu. Z dostupných informací také vyplývá, že objekt, jenž dostal číslo popisné 70 ve Velkém Boru, byl stavěn postupně. Jmenovitě obytná a hospodářská část, a také studna. Mnohem později pak č. p. 70 získal i zcela nový dům, nahrazující stavbu původní.
Stručný stavebně technický popis domku č. p. 70 ve Velkém Boru:
Obytné stavení sestává z omítnuté roubené konstrukce (tzv. kožichu) posazené na kamenné podezdívce. Na něj navazuje mladší, zděná hospodářská část. Sedlová střecha s polovalbou a štítem ze svislých prken v průčelí je kryta došky. Světnice je roubená, omazaná, na vysoké podezdívce. Ve dvorní stěně jsou dvě okna a ve štítové stěně je jedno okno. Strop ve světnici je trámový, s překládaným záklopem. Ve světnici je pec s přistavěnými kachlovými kamny se sporákem, ve stěně nika pro krb. Zbytek domu je zděný. V zadní části síně je černá kuchyně s valenou klenbou. V přední části síně je sestup do nevelkého sklepa pod zadní světničkou. Krov nad domem má zdvojenou hřebenovou vaznici, zavětrovanou pásky do sloupků.
Vnitřní uspořádání místností obytné části je racionální. Pro přehlednost uvádíme přibližné plošné míry jednotlivých místností:
| Světnice 1 | 27,5 m² |
| Černá kuchyň, komora | 7,8 m² |
| Předsíň | 6,0 m² |
| Světnice 2 | 15,4 m² |
| Celková obytná plocha | 56,7 m² |
| Plocha sklípku | 5,5 m² |
| Celková zastavěná plocha obytné části | 121,0 m² |
| Plocha hospodářské části | 33,0 m² |
| Zastavěná plocha hospodářské části | 45,5 m² |
Celková obytná plocha necelých 57 m² pro rodinu, která měla postupně až 12 členů, není z dnešního pohledu žádný komfort.
Podle dostupných příznaků byl domek postaven během 12 měsíců, tedy od května 1805 do dubna 1806. Pro potřeby stavby, ale i následně pro potřeby rodiny, byla zpočátku voda odebírána z obecní studny, která se nacházela asi 50 metrů od domku. Vlastní studna na pozemku náležejícímu k č. p. 70 ve Velkém Boru byla vykopána později. Současným majitelem byla čištěna v nedávné době, a při té příležitosti byl nalezen kámen ve zpevňující zídce studny s vročením 1811! Tedy 5 let rodiče Sylvestra Krnky museli pro vodu chodit do obecní studny.
Stavitel a majitel domku č. p. 70 ve Velkém Boru, Franz Schrámek, otec Sylvestra Krnky, během svého života připravil závěť, ve které je nejzajímavější bod č. 2:
„Mou vlastní ve vsi Velkým Boru pod No. 70 stojící domkářkou chalupu odevzdávám mé manželce i se vším jak stojí a leží co se v té samé vynachází do její moci a vládnutí: by ona sama tu samou kterémukoliv dítěti, které za nejlepší uzná odevzdati mohla.“ Zajímavost – na konci testamentu je uvedeno jméno a příjmení Franze – „František Šrámek neb Krnka testýrující na jeho žádost podepsal Karel Šmrha též svědek“
Na tomto místě čtenářům slibujeme samostatný článek na téma příjmení Schrámek a Krnka. Některé okolnosti v tomto směru jsou nedostupné, některé nesrozumitelné, některé pochopitelné, některé vysvětlené, některé předvídatelné, ale všechny jsou zajímavé!
Dne 4. 3. 1841 zemřel Franz Schrámek vulgo Krnka (NB13 str. 33-34 resp. 28). V dokumentu o dědění z roku 1841 je v posledním odstavci výčet dědiců. Začíná to manželkou Kateřinou, pokračuje dětmi – synové Franz 35 let, Wenzel 26 let, Adalbert (Vojtěch) 24 let, Stephan 17 let, Silvester 15 let, a dcerami Karolin 30 let, Ludmila 28 let, Anna 22 let a Marie 19 let. Syn Josef nar. 19. 3. 1812 byl v té době už mrtev -zemřel 15. 8. 1832 ( NB str. 31-32 resp. 17).
Přepis stránky z pozůstalosti: „Důležitost Jest prohlášení kšaftů po zemřelém František Krnka, domkáři z Velkého Boru. Po prohlášení kšaftů přítomna dcera Ludmila, provdána Štěrba s tím samým, se spokojila a se všeho práva dědičného na této pozůstalosti odříká. Ujednáno výše.“, podpis.
„K tomuto vyjádření přistoupil také syn Václav Krnka a odříkává se všeho práva na dědictví svého otce František Krnka. Ujednáno výše.“, podpis.
Po smrti otce Františka se postupně možná všechny děti zřekly dědictví, ale přitom si zřejmě vzájemně nastavily určitý způsob vzájemného vyrovnání a také osobního zajištění podílu na nemovitosti. Jistě pro ně i jejich matku Kateřinu byl zavazující testament otce, který předpokládal odevzdání domku do užívání některým jeho potomkem dle rozhodnutí vdovy Kateřiny. Je však také možné, že se vzdali dědictví pouze Ludmila, Václav, František, Karolína a Marie. Ostatní to pak řešili zástavním právem, jak uvidíme dále.
V pozemkové knize 1581, pag. 153 SOA v Plzni, pracoviště Klášter u Nepomuka, ale i v některých dalších dokumentech, nacházíme informace o přijatých dohodách, jejich plnění či neplnění, a postupně se seznamujeme s obdobím, kdy domek č. p. 70 ve Velkém Boru se dostane zcela mimo vlastnictví rodiny Krnků.
Pozemková kniha č. 1581, pag. 153: tento zápis v pozemkové knize potvrzuje vlastnické právo na chalupu čp. 70 Kateřině Krnkové. Její ji měli vyplatit 100 zlatých, ale nestalo se tak. Kateřina byla také věřitelkou Jana Šrámka a Vojtěcha Kotiše. A ti jí měli vyplatit 40 zlatých (Šrámek) a 8 zlatých (Kotiš).
Na začátku celého zápisu je uvedeno, že vlastnické právo se do gruntovní knihy vkládá na základě dědičného odevzdání ze dne 3. srpna 1842. Předpokládalo se, že by měl být tento zápis rovněž uveden k pozemkové knize, ale žádný nebyl nalezen. S největší pravděpodobností nebylo dědičné odevzdání z roku 1842 do knih vůbec zaneseno (mohlo zůstat v Krnkově rodině nebo ve spisech u vrchnostenské kanceláře). Vše tomu nasvědčuje – viz poslední věta „… poněvadž nadřečené pohledanosti … v gruntovních knihách pojištěny nejsou…“.
Pro zajímavost uvádíme přepis archivního dokumentu z knihy č. 1581, str. 153:
„Praes[entatum] 16. September 1852, N. E. 4423
Podle dědičného odevzdání bývalého sídelního práva v Horažďovicích dato 3ho srpna 1842 N[umero] E[xhibitionis] 294 jud[iciale] vkládá se do gruntovních knih paní Kateřině Krnkové právo vlastnické na chalupu N[umero] C[onskriptionis] 70 ve Velkém Boru a to sice jakožto první vklad, pak se vkládá právo zástavní na tuto chalupu za veškerý podíly v tomto dědičném odevzdání uvedený, žádané právo k užívání do třetího kolena gruntů od Šrámkovskýho dvora „Na Krabavný?“ a v „Hajištích“, pak žádané právo vlastnický na pohledanosti u Jana Šrámka od 40 zlatých konvenční měny a u Vojtěcha Kotiše od 8 zlatých konvenční měny a konečně výmaz žádaný podílu nápadníků Vojtěcha, Štěpána, Silvestra a Anny pro 100 zlatých konvenční měny se ale vkladu knihovnímu povoliti nemůže, a v ohledu zavrhnutí strany stranu v pojištěnýho užívání gruntů tato žádost co zavrhnutá vyznamenává se v gruntovní a to sice v prvním pádu, poněvadž postoupení užívání nadřečených gruntů od celé usedlosti až do třetího kolena bez většího povolení dle zákona zapovězeno jest, a v druhém pádu, poněvadž nadřečené pohledanosti od 40 zlatých konvenční měny a 8 zlatých konvenční měny v gruntovních knihách pojištěny nejsou, a v třetím pádu, poněvadž žadatelkyně dle předpisu předložený kvitanci v prvopisu zapravený podíly od 100 zlatých konvenční měny nevykázala.
Od c. k. okresního soudu v Horažďovicích dne 19. září 1852
C.k. okresní soudce Lang m[anu] p[ropria]“
Jak se děti nakonec dohodly je vidět ze záznamů na Katastrálním úřadě v Klatovech, číslo vložky knihovní: 70, Katastrální obec Velký Bor, Soudní okres Horažďovice (nejistoty dílčího přepisu vyznačeny jako ?):
| Pag. 213 Část C Běžné číslo |
Vklad Praes. 16. září 1852/AE. (?) 3423 (?) hlavní |
zl. kr. |
| 1/.21 | Podle smlouvy ze dne 3. srpna 1842 vkládá se zástavní právo za pohledávání Vojtěcha Krnky v sumě dvaceti zlatých | 20 |
| 2/.21 | vkládá se zástavní právo za pohledávání Štěpána Krnky v sumě dvaceti zlatých | 20 |
| 3/.21 | vkládá se zástavní právo za pohledávání Štěpána Krnky nároku vyučení řemesla | 20 |
| 4/.19 (?) | vkládá se zástavní právo za pohledávání Silvestra Krnky v sumě dvaceti zlatých | 20 |
| 5/.20 | vkládá se zástavní právo za pohledávání Silvestra Krnky nároku vyučení řemesla | 20 |
| 6/.14 | vkládá se zástavní právo za pohledávání Anny Krnkové v sumě čtyřiceti zlatých | 20 40 |
Zástavní práva dětí byla zrušena a odstraněna až po soudním projednání, kdy dům č. p. 70 ve Velkém Boru měl již úplně jiné majitele (dílčí přepis):
| 20/.5. | Praes. 10. prosince 1891 … (?) 10777 Podle prohlášení daného v Michli dne 15. září 1891 vkládá se výmaz zástavního práva nároku Silvestra Krnky na vyučení řemeslu vpol. 5 váznoucího a poznamenává se tento výmaz ve vložce č. 132 pol. 16 is vedlejší vkladbě a vymazává se společný závazek pak poznačení (?) hlavní vkladba |
| 21/…(?) 3 | Praes: 17. května 1892 (?) 4463 Podle rozsudku c. k. okresního soudu v Horažďovicích ze dne 20. března 1892 č. 2232 …(?) vkládá se výmaz práva zástavního za pohledávání Vojtěcha Krnky v sumě 20 zl. stř. v …(?) 1 ležícího a Štěpána Krnky v sumě 20 zl. stř. v …(?) 2 ležícího a nároku téhož na vyučení řemesla v …(?) ležícího a poznamenává se výmaz ten ve vkladbě…. |
Následují informace o postupných převodech vlastnictví domku č. p. 70 ve Velkém Boru podle záznamů z SOA Plzeň a katastru (přepis):
Kniha č. 1581, pag. 161 – výtah z pozemkové knihy SOA Plzeň (Grundbuch-Extrakt) => Kateřina Krnková postupuje svůj domek čp. 70 ve Velkém Boru za 400 zlatých konvenční měny manželům Josefu a Marii (rozené Krnkové, dcera Kateřiny Krnkové) Kolářovým:
Praes. 22. März 1854
Dle postupní úmluvy ve Velkým Boru dne 15. Března 1854 lit. A v orig. vkládá se manželům Josefu a Marii Kolář z Boru Velkýho právo vlastnické na domkářskou chalupu NC. 70 s zahrádkou ve Boru Velkým; a právo zástavní bez vý[ji]mky na tuto chalupu za výminek prodávající Kateřiny Krnkové. Jelikož postupní cena od 400 zlatých [konvenční měny] jest již v úmluvě lit. A řádně vykvitovaná, pročež ku zjištění knihovnímu nepřišla, tak žádaný výmaz této částky z knih sám od sebe odpadne.
Od c. k. okresního soudu v Horažďovicích dne 23. března 1854
C.k. okresní soudce Lang m[anu] p[ropria]
Další záznam je z katastru Klatovy:
| Pag. 212 Část B Běžné číslo |
Vklad |
| 1 | Praes. 28. března 1877 AE (?) 2075 Podle postupní smlouvy ze dne 6. března 1876 vkládá se právo vlastnické manželů:
|
| 2 | Praes. 17. října 1891 (?) 9197 Podle plné moci dané v Horažďovicích dne 11. května 1884 a trhové smlouvy dané v Horažďovicích dne 30. září 1891 vkládá se právo vlastnické manželům:
|
| 3 | Došlo 28. listopadu 1908 čd. 1300. Podle odevzdací listiny ze dne 19. září 1908 čj. A 34/8/11 vkládá se právo vlastnické Matěji Járovi na polovici. |
| 4 | Došlo 7. února 1922 čd. 38 Podle smlouvy odstupní ze dne 31. ledna 1922 vkládá se právo vlastnické manželům:
|
Pro úplnost uvádíme, že pan Václav Kolář byl syn Marie Kolářové, za svobodna Krnkové. Byl tedy vnukem majitelky domku paní Kateřiny Krnkové. Později rodina Kolářova odjela do Ameriky, avšak dosud nebyl nalezen ani jeden dokument, který by to potvrdil. Máme však k dispozici svědecké výpovědi.
Rod Járových dodnes sídlí na místě a užívá tyto nemovitosti. Koncem 50. let minulého století však původní domek přestal vyhovovat potřebám rodiny Járových, a tak na volné části parcely postavili nový, dodnes užívaný dům, který č. p. 70 převzal. To byl v podstatě začátek konce rodného domku Sylvestra Krnky č. p. 70 ve Velkém Boru. Vlastně přestal být důvod se o původní objekt starat, udržovat jej a také ho používat. Postupně chátral. Po určité době se stal i nebezpečným díky svému technickému stavu. Dům svojí podstatou a historií se dostal do pozornosti Národního památkového úřadu Plzeň (dále NPÚ). Díky tomu máme dnes k dispozici technické údaje a některé fotografie, použité i v tomto článku. Pouhá pozornost NPÚ však sama o sobě nemohla zabránit postupné degradaci stavebně technického stavu objektu.
Snaha o získání svědectví pamětníků o chátrajícím domku nakonec přinesla své ovoce. S jejich souhlasem se o ně podělíme.
Získali jsme svědectví pana Františka Pojera, švagra současné rodiny Járů pocházející z rodného domku Sylvestra Krnky. Jeho písemnou výpověď o č. p. 70 uvádíme bez úprav přímo:
Poznámka: Okupace Bosny a Hercegoviny, vojenská akce rakousko-uherské armády, jíž měl být na základě rozhodnutí berlínského kongresu omezen vliv Ruska a Srbska na Balkáně. Zahájena 13. 6. 1878; značnou měrou se na ní podílely jednotky z českých zemí. Přestože měla Vídeň souhlas Turecka, místní turecké posádky a muslimské obyvatelstvo kladly odpor. Obsazení celé země se protáhlo až do září, poslední odpor v pevnosti Klobuk (Hercegovina) byl zlomen 20. 10. 1878; během akce padlo na 5 000 vojáků.
Pan Václav Strolený, velkoborský rodák, vypověděl: „Škoda, že se nedochoval jeho rodný dům, který si dobře pamatuji. V jeho okolí jsem si hrával jako dítě s dětmi současných majitelů. Již tehdy byla došková střecha samá díra a do domu zatékalo a hrozilo propadnutí stropu. I přes výslovný zákaz rodičů jsme občas dům přesto tajně navštívili rozbitým oknem a pobyli v jeho světnici. Pan Pojer mě jednou vyprávěl, že památkáři na chalupu S. Krnky chtěli dát nějaké peníze, ale že se rozhodovalo mezi ní a chalupou ve vsi Pohoří nedaleko Myslíva, kde kdysi pobýval J. K. Tyl asi tři dny se svým kočovným divadlem. Tyto peníze nakonec darovali na chalupu do Pohoří. Stačilo možná málo a rodný dům byl zachován.“
Vzpomínaná dětská dobrodružství spoluautora článku se týkají asi druhé poloviny sedmdesátých let 20. století. Poslední věta vzpomínky se pak dotýká faktu, že dům zchátral takovým způsobem, že NPÚ jej zcela vyřadil z evidence památkově chráněných staveb.
Pro zajímavost jsme vložili plán stabilního katastru do letecké mapy současného Velkého Boru. Jsme si vědomi, že neznáme všechny předchozí kopírovací postupy na dokumentech a z toho vyplývající jejich zkreslení, přesto je výsledek zajímavý. Půdorys obce se příliš nezměnil, drobné odchylky v hlavních bodech mohou způsobovat technické nedokonalosti v dokumentech a jejich průniku do jednoho obrázku. V sebeprezentaci obce je věta, která uvádí, že Velký Bor je sice malá obec, která se ale rozvíjí. Je vidět, že tento výrok je absolutně pravdivý po mnoho let! Viz následující obrázek:
Nic netrvá na světě věčně, ani rodný domek Sylvestra Krnky … V souladu se všemi právními normami byl domek po celkové době své existence cca 180 let odstraněn! Důvodem byla jeho další nepoužitelnost, nebezpečný stavebně technický stav, který ohrožoval své okolí a skutečnost, že na vzhledu obci nepřidával. Kdyby domek dnes existoval, tak si všichni dokážeme představit úsilí o jeho získání, opravu a instalaci předmětů, které by připomínaly nejen slavného velkoborského rodáka Sylvestra Krnku, ale i historii místa v širších souvislostech. Proto dodnes a i nadále hledáme vhodnou možnost zpřístupnění veřejnosti výsledků prací Sylvestra Krnky, případně i jeho syna Karla. V rodné obci Sylvestra Krnky je možné získat základní informace o slavném českém puškaři a vynálezci, a také je každý z nás při příjezdu do Velkého Boru ihned informován:
Rádi v těchto všech souvislostech získáme od čtenářů podporu v podobě informací či v podobě materiálního daru.