V uplynulých pěti letech i zásluhou systematické popularizační a osvětové činnosti spolku Sylvestr Krnka, z. s., má veřejnost možnost se seznámit s dosud nepublikovanými detailními informacemi o životě a díle významného českého puškaře a vynálezce Sylvestra Krnky. Mnohé čtenáře zaujala jeho pozoruhodná cesta z rodného Velkého Boru až do středu pozornosti mnohých evropských národů ve druhé polovině 19. století. Pozorným čtenářům neunikly určité zvláštnosti kolem rodového jména Krnka. Představitelé spolku dostali na toto téma mnoho otázek. Odpovědi na ně nejsou však vůbec jednoduché, hodně souvisí s tehdejší dobou, jejími určitými zvyky a přeci jenom rozvolněnými pravidly ve srovnání s naší dobou. Máme na mysli například pravidla pro zapisování jmen, evidenci majetků a neopomenutelný vliv jedince na jeho se týkající jevy. Tou častou otázkou je změna příjmení z rodičovského Šrámka na dnes proslulé Krnka!
Nedokážeme jednoznačně vysvětlit ony transformace, přesmyčky a změny příjmení u tehdejších rodinných seskupení. Proto článek přináší mnohé méně známé informace na toto téma, naznačuje možné příčiny změn a posunů příjmení našich předků a ukazuje i na chybující lidský faktor při tvorbě zápisů do evidenčních knih. Doufáme, že se v takto nepřehledném informačním terénu nedopustíme žádného hříchu vůči tehdejším rodovým strukturám neopodstatněnými tvrzeními. To se zvláště týká rodiny Krnků, jejíž potomci již s pravděpodobností hraničící s jistotou nežijí, a také není v České republice evidován žádný občan (muž či žena) s příjmením Krnka. Tedy nemůžeme se nikoho necitlivě dotknout, ale také nemůžeme získávat informace přes „rodovou“ paměť.
Předmětem našeho zájmu v tomto článku je změna příjmení otce Františka Šrámka (ale i jiné tvary, jako například Franz Schramek) na Krnka u jeho všech potomků, včetně syna Sylvestra. Tato změna nastala narozením prvního syna Františka Šrámka ve Velkém Boru, nejstaršího bratra Sylvestra, Františka, dne 2. 5. 1806. Tato změna byla trvalá a dotkla se všech dětí Františka Šrámka a jeho ženy Kateřiny (rozené Bártíkové), tedy celkem 11 dětí!
Požádali jsme Státní oblastní archiv v Plzni, pracoviště Klášter u Nepomuka, dále SOA Plzeň, o vyhledání údajů v dokumentech ze 17. a 18. století, které by případně mohly pomoci definovat určité dějové a příčinné linky v námi řešené otázce. Díky pomoci paní Mgr. Hany Vanišové jsme skutečně zajímavé údaje získali.
Tak především podle nejstarší dochované pozemkové knihy se první zápis ohledně Šrámkovského gruntu ve Velkém Boru vztahuje k roku 1682. Mladší pozemková kniha zachycuje zápis z roku 1727, kde je uvedeno, že hospodář Martin Krnka nechal do nové pozemkové knihy zapsat svůj majetek ve Velkém Boru. Další důležitý zápis do pozemkové knihy byl zapsán 12. prosince 1757 – František Krnka, nejmladší syn zemřelého Martina Krnky, zdědil po otci Šrámkovský grunt čp. 12 (pro sebe a své potomky). I v dalším zápise se střídá jméno Krnka a Šrámek (po gruntu) – např. „…šacunk (odhad majetku) selského od starodávna Krnkovského nazvanýho dvora N. C. 12 vsi Velký Bor.“
Vložená poznámka: odborné sekce spolku Sylvestr Krnka, z. s. disponují genealogickými údaji o rodě Krnků již od počátku 18. století. Bez ohledu na takto rozsáhlý informační fond budeme v tomto článku dále postupovat účelově po té rodové větvi, která nás dovede k osobě Sylvestra Krnky. V opačném případě by se předkládaný text stal naprosto nepřehledným. Zároveň je poznámka určena i těm zájemcům o detaily rodiny Sylvestra Krnky, kteří by se s nimi chtěli či potřebovali seznámit. Vedení spolku je v dohodnuté formě poskytne.
Šrámkovský grunt, číslo popisné 12 v obci Velký Bor, se dostává do majetku rodu Krnků nejpozději v roce 1757, a hospodářem je František Krnka, označme ho pro další úvahy jako (1). František Krnka (1), majitel šrámkovského gruntu č. p. 12 ve Velkém Boru, má syna Františka (2), který se narodil dne 31. 1. 1773, a ten dostává příjmení podle názvu gruntu, na kterém se narodil, tedy Šrámek. František Šrámek (2) v roce 1804 kupuje pole V Hajštích od svého bratra Jakuba Krnky – kniha č. 1572 SOA Plzeň:
Přepis zápisu do „dnešního“ jazyka s důrazem na srozumitelnost, nikoliv na transliteraci:
Kontrakt Franze Šrámka z Velkého Boru Již v roce 1804 v měsíci srpnu odprodal Jakob Krnka od svého [ve] Velkém Boru se vynacházejícího gruntu Šrámkovského dva díly to sice 7mej a 8mej od pole v hajštích za str[o]uhou Nro. Top. 1261 proti roční činže čtyrech zlatých Franz Šrámkovi, se vším právem dědičným a vlastnickým totiž ten sedmej díl pod 800 [čtverečních] sáhů a osmej pod 800 [čtverečních] sáhů za sum[m]u nejvíc podávající 96 zlatých 17 krejcarů pravím devadesáte šest zlatých 17 krejcarů z kteréhožto příjmu peněz 96 zl. 17 kr. prodávající kupujícího tímto řádně kvituje ostatním ale kupující se tuto zavazuje onou vejš vyznamenanou sum[m]u činže 4 zlatých vždy při novém roku k rukoum prodávajícího odevzdati. K podstatě toho následujou tejkajících stran, jakož také od dožádaných svědkův podpis žádají pak a spokojeni jsou by Slav. Vrchno stens. Auřad přítomný kontrakt do knihy tejkající i také bez jejich dalšího vědění, vtěliti a vyznamenati povolil a nechal. Jenž se stalo v Horažďovicích dne 27. ledna 1810.
Franz Šrámek Jakub Kába
kupující prodávající
Matěj Bastian Jakob Kotiš
svědek svědek
Uvedený zápis je zajímavý z několika důvodů. Potvrzuje, že se Šrámkovský grunt skutečně nacházel ve vlastnictví rodu Krnků. Dále záměna jmen u prodávajícího Jakuba Krnky, kde pod textem kontraktu uvedený Jakub Kába, potvrzuje naše domněnky o nedokonalosti správy věcí tehdejších, jak uvedeno výše. Rovněž zpoždění zápisu o koupi pole z roku 1804 až do roku 1810 vyvolává otázky, ovšem ne ve směru našeho snažení.
František Šrámek (2) dále kupuje pozemek pro stavbu domku v roce 1805. Domek s č. p. 70 ve Velkém Boru postaví během jediného roku, právě včas, aby se v něm narodil dne 2. 5. 1806 jeho prvorozený syn František Krnka (3), a dalších 10 dětí, včetně Sylvestra Krnky. Všechny děti již s příjmením Krnka. Okolnosti stavby domku a genealogické údaje rodiny kolem Sylvestra Krnky jsou předmětem samostatných článků na www.krnka.cz.
František Šrámek (2) byl v průběhu svého života tak či onak spojován se svým původem. Jako příklad můžeme ukázat text jeho poslední vůle: na konci testamentu je uvedeno jméno a příjmení – „František Šrámek neb Krnka testýrující na jeho žádost podepsal Karel Šmrha též svědek …“ Další podobná informace je v pozůstalostním spise, kde je uvedeno – „Franz Krnka vulgo Šrámek byl domkář, který zemřel 4. března 1841 ve Velkém Boru čp. 70. Před smrtí sepsal testament.“
Faktem je, že žádný Šrámek nepojal Krnkovic dceru za manželku a nemohl tedy převzít jméno po manželčině rodu. Je tedy už jen na nás nabídnout vhodné vysvětlení, proč právě František Krnka (3) a další jeho sourozenci mají již své příjmení Krnka uvedeno v matričních zápisech. Právě generace Františka (3), jeho bratra Sylvestra a dalších jejich sourozenců definitivně přechází na jméno Krnka.
Domníváme se, že vysvětlení je jednoduché. Františkovi Šrámkovi (2) bylo jasné, odkud pochází – že patří do rodu Krnků a že jeho příjmení je do značné míry prestižním označením úspěchu jeho předků v hospodaření na nemalém gruntu, ke kterému patřil i les. Ovšem krev není voda a rozhodnutí k návratu do lůna rodu je srozumitelné.
Je třeba mít na mysli i skutečnost, že sourozenecké větve od Františka Krnky (1) ve Velkém Boru žily společně, a to v č. p. 12, 32 a 33. František Šrámek (2) mohl chtít navázat na rodovou linii. Praktickým dopadem takového úsilí pak mohlo být u jeho dětí i příjmením včas upozornit a bránit případnému incestu.
Je velice zajímavá práce známého rodopisného badatele pana Václava Červeného. Máme na mysli především tu část jeho práce, která byla publikována v Rodopisné revui on-line, roč. 17, 2015, 2. Má i hezký název: K malým historiím z Velkého Boru. Lze ji také vyhledat pod „08-12-krnka“ v internetových vyhledavačích. Tato práce podporuje naše závěry a některé informace o rodě Krnků rozšiřuje.
Také jsme prověřovali, zdali mnoho příslušníků jednoho rodu a jména v jednom relativně malém sídelním místě nemůže vyvolávat potřebu jejich „doplňkového rozlišovacího“ znaku, třeba změnou příjmení nebo přezdívkou. Proto, či přesto, se domníváme, že tomu tak asi nebude. Prověřili jsme počet přírůstků obyvatel ve Velkém Boru v roce 1800. Tehdy se 14 nových občanů narodilo a 15 jich v tom roce zemřelo. Tedy, při předpokládaném celkovém množství obyvatel ve Velkém Boru kolem 700 – 800, žádné velké změny vyvolávající potřebu si sousedy dál „rozlišovat“. Shledali jsme například, že Krnkovi žili ve Velkém Boru v číslech popisných 12, 32, 33 a 70, Šrámkové v číslech 12, 24, 45 a 70 (při vědomí přechýlení příjmení).
Závěrem konstatujeme a ještě jednou opakujeme, že pravděpodobná příčina přechodu z otcovského příjmení Šrámek na Krnka je spjata s historií rodu a s návratem k odkazu předků. To může být i příčina vlasteneckých postojů pana Sylvestra Krnky, do kterých byl sice uváděn novináři dobového tisku, ale na druhou stranu se takovému svému obrazu nebránil. Dá se tedy říci, že otázky nevzbuzuje přechod příjmení Šrámek na Krnka, ale spíše o generaci dříve přechod z Krnka na Šrámek. K té došlo, jak jsme již uvedli, získáním Šrámkovského gruntu rodinou Krnků v roce 1757.
Bez ohledu na množství příslušníků rodu Krnka, dnes čtenářům již jednoduše zpřístupněných přes například www.krnka.cz, výše uvedený odkaz „08-12-krnka“, knihu pana Miroslava Slaniny, články pana Jana Skramoušského a aktuální informace v některých odborných časopisech, tak dnešní neexistence ani jednoho potomka z rodu Krnků v České republice je zarážející, ale především osudová ve vztahu k činnosti spolku Sylvestr Krnka, z. s. Pamětihodný rod Sylvestra Krnky tak do budoucna bude muset připomínat veřejnosti spolek nesoucí jeho jméno!